Cestou k Velkému postu

Velký půst letos začíná 3. března. Předchází mu několik přípravných týdnů. Jaký je jejich význam? Jaké jsou bohoslužebné zvláštnosti a postní nařízení těchto týdnů?

Příprava na půst začíná brzy po svátku Zjevení Páně, protože se Pán Ježíš Kristus brzy po svém křtu odebral na poušť, kde se postil 40 dnů. Na památku této události i bylo ustanoveno postní období. Během přípravných týdnů církev pomáhá věřícím postupně si zvyknout na omezení jídla a zábav.

Taková příprava na postní dobu je prastarou církevní tradicí. Svatí ze 4. století Basil Veliký, Jan Zlatoústý, Cyril Alexandrijský a další církevní otcové po sobě zanechali kázání a proslovy o době, kdy půst ještě nezačal, ale blížil se.

Kánony a mnoho dalších hymnů, které odhalují význam přípravných týdnů, byly složeny v 8. století. Svatí Theodor Studita a Josef Studita složili bohoslužby nedělí marnotratného syna, masopustní a syropustní, a v 9. století Jiří, metropolita Nikomedie, napsal kánon pro Neděli o celníkovi a farizeovi.

9. února. Neděle o celníkovi a farizeovi

Na liturgii se čte podobenství o celníkovi a farizeovi, v němž celník symbolizuje upřímně kajícího se hříšníka a farizeus zdánlivě spravedlivého člověka, který ovšem nevidí své vlastní hříchy a celníka odsuzuje.

„Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník. Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník. Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.‘ Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: ‚Bože, slituj se nade mnou hříšným.‘ Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen“ (Lukáš 18:10–14).

Do obvyklého řádu bohoslužeb se postupně vetkávají zpěvy z Postního triodu, sbírky postních hymnů a modliteb. Například na celonočním bdění v předvečer neděle se zpívá stichira „Bránu pokání mně otevři“. Je to jediný zpěv, který propojuje přípravné období se samotným půstem a zpívá se od Neděle o celníkovi a farizeovi do 5. postní neděle sv. Marie Egyptské.

V týdnu po Neděli o celníkovi a farizeovi (10.–15. února) se ruší všechny půsty včetně středečního a pátečního.

16. února. Neděle o marnotratném synovi

Na liturgii se čte úryvek z Lukášova evangelia o marnotratném synovi, který opustil svého otce, ale poté se vrátil a činil pokání. Podobenství nám připomíná naše vlastní slabosti a hříchy, ale i nekonečné Boží milosrdenství, protože v podstatě popisuje vztah Boha a padlého člověka.

„Jeden člověk měl dva syny. Ten mladší řekl otci: ‚Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.‘ On jim rozdělil své jmění. Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel. A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře. A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával. Tu šel do sebe a řekl: ‚Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem! Vstanu, půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků.‘ I vstal a šel k svému otci. Když ještě byl daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil. Syn mu řekl: ‚Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem.‘ Ale otec rozkázal svým služebníkům: ‚Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.‘ A začali se veselit. Starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to má znamenat. On mu odpověděl: ‚Vrátil se tvůj bratr, a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že ho zase má doma živého a zdravého.‘ I rozhněval se a nechtěl jít dovnitř. Otec vyšel a domlouval mu. Ale on mu odpověděl: ‚Tolik let už ti sloužím a nikdy jsem neporušil žádný tvůj příkaz; a mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Ale když přišel tenhle tvůj syn, který s děvkami prohýřil tvé jmění, dal jsi pro něho zabít vykrmené tele.‘ On mu řekl: ‚Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé. Ale máme proč se veselit a radovat, poněvadž tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.‘ „ (Lukáš 15:11–32)

V tomto podobenství Ježíš Kristus vypráví, jak se marnotratný syn vrátil ke svému otci. Stejně tak i my se občas vzdalujeme od Pána Boha, našeho Otce, a tímto čtením nás svatá církev vyzývá k návratu a učí nás doufat v Boží milosrdenství.

Na bohoslužbách se častěji používá Postní triod, na nedělní jitřní se poprvé zpívá žalm 137 U řek babylónských, který popisuje utrpení Židů v babylonském zajetí a připomíná, že člověk je otrokem hříchu a osvobození je možné jen v neustálém boji proti němu.

22. února. Zádušní (rodičovská) sobota

V tento den se církev modlí za křesťany, kteří již odešli na věčnost, a hlavně za lidi, kteří zemřeli násilnou smrtí, a za ty, kterým se nedostalo církevního pohřbu.

Zádušní bohoslužba se koná jen několikrát do roka. Obsahuje hodně pohřebních textů, které ovšem nejsou smutné, ale radostné, naplněné nadějí na všeobecné vzkříšení.

23. února. Neděle masopustní o strašném soudu

Na liturgii se čte úryvek z Matoušova evangelia, který připomíná věřícím druhý příchod Pána Ježíše Krista a poslední soud.

„Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy; a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů, ovce postaví po pravici a kozly po levici. Tehdy řekne král těm po pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.‘ Tu mu ti spravedliví odpovědí: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?‘ Král odpoví a řekne jim: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.‘ Potom řekne těm na levici: ‚Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům! Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít, byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘ Tehdy odpovědí i oni: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?‘ On jim odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.‘ A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“ (Matouš 25:31-46)

Církev připomíná poslední Kristův soud a zároveň poukazuje na pravý význam samotné naděje v Boží milosrdenství. Bůh je milosrdný, ale je zároveň spravedlivý Soudce. V liturgických zpěvech je Pán Ježíš Kristus nazýván spravedlivým soudcem a jeho soud pravým a neúplatným. Jak nenapravitelní hříšníci, tak i ti, kteří se bezstarostně spoléhají na Boží milosrdenství, si musí uvědomovat svou duchovní odpovědnost a svou hříšnost. Církev se je v tomto týdnu snaží přivést k tomuto uvědomění a pokání působivými zpěvy.

Na celonočním bdění se zpívají čistě postní texty z Kajícího kánonu sv. Ondřeje Krétského. Postní příprava se blíží ke konci. Bohoslužba je prostoupena myšlenkou zodpovědnosti za všechny lidské činy před Bohem.

Tato neděle je posledním dnem před Paschou, kdy se dovoluje jíst maso. Od pondělí začíná Máselný týden.

24. února – 1. března. Máselný týden.

Modlitby z Postního triodu se zpívají denně. Ve středu a v pátek se neslouží liturgie, v těchto dnech se poprvé čte modlitba sv. Efrema Syrského, která je jednou z nejdůležitějších modliteb postního období.

Pane a Vládce života mého, chraň mne od ducha lenosti, sklíčenosti, panovačnosti a prázdnomluvnosti.

Ducha pak čistoty, pokory, trpělivosti a lásky uděl mi, služebníku svému.

Ó Pane a Králi, dejž, abych viděl provinění svá a neodsuzoval bratra svého, neboť tys blahoslaven na věky věkův, amen.

Vejce, mléčné výrobky a ryba se jí bez omezení. Maso se už ale nesmí. Z toho pochází i název celého týdne.

2. března. Neděle syropustní. Vzpomínání Adamova vyhnání z ráje

Na liturgii se čte z 6. kapitoly Matoušova evangelia. Kristus mluví o odpuštění. Klíčová myšlenka této neděle je touha po ráji, o něhož lidé přišli po pádu Adama.

„Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec; jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení. A když se postíte, netvařte se utrápeně jako pokrytci; ti zanedbávají svůj vzhled, aby lidem ukazovali, že se postí; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. Když ty se postíš, potři svou hlavu olejem a tvář svou umyj, abys neukazoval lidem, že se postíš, ale svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou. Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou. Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce“. (Matouš 6:14–21)

Po večerní se koná obřad odpuštění. Věřící se navzájem prosí o odpuštění všech svých provinění, aby vstoupili do půstu s pokojnou duší a čistým svědomím. Naposledy se zpívá 137. žalm. Bohoslužebné texty jasně připomínají věřícím účel nadcházejícího půstu – přípravu na Paschu, na Kristovo zmrtvýchvstání, na osvobození z otroctví hříchu a smrti. Na večerní se kněží převlékají do černého roucha.

V pondělí, 3. března, začíná Velký půst.

Redakce