POSELSTVÍ POSVÁTNÉHO SYNODU
PRAVOSLAVNÉ CÍRKVE V ČESKÝCH ZEMÍCH A NA SLOVENSKU
PŘI PŘÍLEŽITOSTI SVÁTKU KRISTOVA NAROZENÍ 2024/25
Duchovní otcové, bratři a sestry:
Kristus se rodí!
Během slavnostních bohoslužeb velkých svátků se před námi otevírá brána k poznání Božích tajemství. Církev zve své děti na duchovní hostinu slova, která nám má pomoci hlouběji pochopit posvátnou událost slaveného dne. Ve svých modlitbách a písních vyjadřuje nesmírnou radost z Božího plánu spásy a obdivuje moudrost jeho prozřetelnosti.
Konstantinopolský patriarcha German nás na jitřní bohoslužbě svátku Kristova narození uvádí do tajemství svátku takto: Když nastal čas Tvého příchodu na zem, konalo se první sčítání celého světa. Tehdy sis umínil sepsat jména lidí, kteří věří v Tvé narození: proto císař vyhlásil takové nařízení. Vždyť svým narozením jsi obnovil svůj věčný královský majestát, který nemá počátek. Proto Ti i my kromě daně hmotné přinášíme bohatství pravoslavného bohosloví, jako Bohu a Spasiteli duší našich[1].
Pravoslavné bohoslužby jsou opravdovou duchovní pokladnicí moudrosti našich svatých otců, odkrývají před námi hloubku Božích tajemství. Velmi výstižně o tom mluví stichira napsaná na jejich počest: (Naši) blažení (otcové) přijali plnost duchovního světla Svatého Ducha a z Božího vnuknutí nadpřirozené bohosloví vyjádřili nemnoha, ale velmi moudrými slovy. Je zjevné, že jako Kristovi hlasatelé a ochránci evangelního učení a zbožných obyčejů, přijali toto zjevení shora a jím osvíceni objasnili víru, které je naučil sám Bůh[2].
Mnozí z nás by však chtěli nejen myslí a srdcem, jak nám to umožňují naše bohoslužby, ale i vlastním tělem být v Betlémě – v jeskyni, na místě, kde se Kristus narodil, před jeslemi, do kterých byl položen. Jiní by se mu chtěli spolu s pastýři poklonit, další spolu s mudrci přinést dary. A někteří by byli ochotni za něho dokonce zemřít spolu s dětmi, které dal povraždit nemilosrdný Herodes.
Není to možné, protože nejsme současníky Krista. Může nás však těšit vědomí, že Pán je blízko (Filipským 4:5). Jak praví Písmo: On není od nikoho z nás daleko (Skutky 17:27). Stačí jen abychom ho hledali a snažili se přiblížit se k němu, a on se přiblíží k nám.
Jak se můžeme přiblížit ke Kristu? Co pro to můžeme udělat? Odpověď na tuto otázku najdeme, pokud se zamyslíme, kdo a proč byl v blízkosti Krista při jeho narození.
Nejblíže k novorozenému Spasiteli byla jeho přečistá Matka Maria. Svou blízkostí k Bohu si zasloužila čest stát se Matkou Božího Syna, čest, která z ní udělala nad cherubíny ctěnější a nad serafíny bez přirovnání slavnější – vzácnější než cherubíni a nesrovnatelně slavnější než serafíni, všechno toto si zasloužila dokonalou čistotou těla i duše, hlubokou pokorou o oddaností Boží vůli.
Při narození Krista byl přítomen i jeho pěstoun Josef. Svatý evangelista Matouš ho nazývá mužem spravedlivým (Matouš 1:19). Jeho spravedlnost, dodržování zákona a čestnost spojená s velkodušností vůči Bohorodičce, nepochybně byly tím, co ho učinilo hodným stát v blízkosti Spasitele.
Po Bohorodičce a Josefovi k novorozenému Kristu přistoupili betlémští pastýři. Proč právě jim andělé zvěstovali radostnou zprávu o narození Spasitele? Pastýři byli prostí lidé, ale ne pro své povolání, ale pro své čisté srdce a pokornou duši si zasloužili štěstí přiblížit se k novorozenému Kristu.
Po nich se Spasiteli přišli poklonit mudrci z Východu – vysoce postavení a bohatí lidé, kteří mu přinesli dary – zlato, kadidlo a myrhu (Matouš 2:11). Vzdělání, bohatství a vysoké postavení nemusí člověka od Krista vzdálit, ale právě naopak, může ho k němu přiblížit, je-li spojeno s hledáním nejvyšší Boží moudrosti a pokorným uznáním ohraničenosti lidského poznání a schopností.
Novorozeného Krista tedy obklopovaly panenská čistota jeho Matky, spravedlnost Josefa, důvěřivá prostota betlémských pastýřů a osvícená moudrost perských mudrců. Má-li někdo tyto svaté ctnosti a vznešené vlastnosti, může směle přistoupit k novorozenému Spasiteli: Pán je blízko.
Ale co když tyto ctnosti nemáme? Nikdo, kdo je svázán tělesnými touhami a rozkošemi, není hoden přijít k Tobě, ani se k Tobě přiblížit, ani Ti sloužit, Králi slávy; neboť sloužit Tobě je velké a hrozné i pro nebeské mocnosti[3]. Ale Kristus, který se oblékl do těla pro svou nevýslovnou a nesmírnou lásku k lidem[4], neodehnal od sebe ani smilnici, která přišla se slzami, ani celníka, který se kál, ani lotra, který ho vyznal na kříži, ani pronásledovatele Saula, který se obrátil a stal se apoštolem Pavlem. Všechny, kteří k němu přišli s pokáním, připojil ke svým přátelům[5]. Proto ani my nebudeme zoufat a vzdávat se naděje na spásu. S důvěrou v Kristovo nesmírné milosrdenství přistupme k němu ne-li s ctnostmi, které nemáme, tak alespoň s upřímným pokáním a snahou změnit svůj život, aby přijal i nás, jak přijal smilnici, lotra a celníka.
Milovaní, žijeme v dobách plných zkoušek a výzev. Na mnoha místech světa ohrožují lidský život války, jinde dochází k útlaku či pronásledování, a někde jsou lidé kvůli vyznávání své víry nejen pronásledováni či vězněni, ale často přicházejí také o své životy. Svět je plný utrpení a zoufalství, neochoty zaručit právo a zachovat mír. Ve chvílích, kdy se nás z trápení světa zmocňuje sklíčenost, vzpomeňme si na slova žalmu: Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, z koho bych měl strach? (Žalm 27:1). Blaze tomu, kdo má ku pomoci Boha Jákobova, kdo s nadějí vzhlíží k Hospodinu, svému Bohu (Žalm 146:5).
Nevkládejme svou naději do knížat – mocných tohoto světa, ani do lidských plánů, které často padnou v den, kdy jejich duch odchází a vrací se do své země (Žalm 146: 3-4). Vložme veškerou svou naději do Krista, který se stal člověkem pro nás a pro naši spásu. Usilujme ve svém životě následovat toho, který utištěným dopomáhá k právu, hladovým dává chléb, osvobozuje vězně, otvírá oči slepým, sklíčené zvedá, chrání cizince, ujímá se sirotků a vdov (Žalm 146:7-9).
Duchovní otcové, bratři a sestry, během letošních oslav svátku Kristova Narození se obraťme s prosbou za pokoj k tomu, na jehož ramenou spočívá vláda a jeho jméno je Anděl velké rady, Podivuhodný rádce, Mocný Bůh, Vládce, Kníže pokoje (Izajáš 9:5). Prosme za pokoj a mír nejen ve světě, ale také ve svém nitru. Připravme pro Krista místo ve svém srdci, aby jeho láska mohla obnovit nás i celý svět. Zůstaňme s ním, abychom i my, tak jako naši svatí otcové, mohli vyznávat s vírou a duchovní radostí: nás rádi rodísja Otročá mládo, predvěčnyj Bóh!
Požehnané svátky Kristova narození a Boží milost v roce 2025!
† Rastislav
arcibiskup prešovský,
metropolita českých zemí a Slovenska
† Michal
arcibiskup pražský a českých zemí
† Juraj
arcibiskup michalovsko-košický
† Izajáš
biskup olomoucko-brněnský
[1] Jitřní Kristova Narození.
[2] Jitřní svatých otců Sedmého všeobecného sněmu.
[3] Modlitba Cherubínské písně.
[4] Modlitba Cherubínské písně.
[5] Postup svatého přijímaní
