Darwin proti Mojžíšovi

Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě? (Genesis 3:1)

S těmito slovy přistoupil ďábel k Evě v ráji. Aby zkompromitoval Boha, had vyvolal u ženy pochybnosti o pravdivosti Božího slova, byl to jeho hlavní vynález, který používá dodnes. Vybízel ji, aby Hospodinovo nařízení prozkoumala, rozložila na slabiky a písmena, aby ukázal, že v něm není žádná posvátnost, jen prázdné zvuky. A pak už mohl lhát bez obav: „Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.“ (Genesis 3:4–5)

Apoštol Pavel říká, že „Písmo pochází z Božího Ducha“ (2. Tim. 3:16). Ale pokušitel našeptává lidem: Nepochází, apoštol však ví, že v den, kdy k němu přistoupíte kriticky, otevřou se vám oči a budete jako Bůh…

Co znamená „pochází z Božího Ducha“? Znamená to, že je vyřčeno Bohem skrze svaté lidi. Píše o tom i apoštol Petr: „Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha“ (2. Petrův 1:21). Slovo Boží je pravdivé, Bůh nelže. Bibli je třeba číst v tomto duchu.

Prorok Mojžíš

Genesis je kniha napsaná prorokem Mojžíšem. Přemýšleli jste někdy, proč je Mojžíš nazýván prorokem? Proroci předpovídají budoucnost. Například u Izajáše najdeme úžasný popis trpícího Mesiáše. A Jan Teolog psal o konci světa. Co předpověděl Mojžíš? Na tuto otázku odpověděl svatý Jan Zlatoústý: „Všichni ostatní proroci mluvili buď o tom, co se mělo stát ve vzdáleném budoucnu, nebo o tom, co se mělo stát v době současné, ale on, požehnaný Mojžíš, který žil mnoho generací po stvoření světa, byl hoden… popsat to, co bylo stvořeno Vševládcem ještě před jeho narozením“ [Sv. Jan Zlatoústý. Homilie ke knize Genesis. II, 2.]. Prorocký pohled ostatních Božích proroků je upřen dopředu, ale Mojžíšův pohled směřuje zpět, do hlubin minulosti. Jedině tak lze správně rozumět tomu, co je popsáno v Mojžíšových knihách. A stejně jako nedokážeme plně porozumět všem slovům knihy Zjevení, je nemožné poznat hlubinu knihy Genesis. Nejen kvůli tomu, že v ní popsané události jsou od nás časově vzdáleny, ale také kvůli tomu, že po pádu zmizela realita toho čerstvě stvořeného světa. „S velkou vděčností přijměme to, co bylo řečeno Mojžíšem, nebudeme překračovat své hranice či zkoumat to, co je nad námi, jako to dělali nepřátelé pravdy, kteří chtěli všechno postihnout rozumem, nevěděli ale, že lidská přirozenost nemůže pochopit Boží stvoření,“ říká sv. Jan Zlatoústý.

Stvoření světa a pád

Genesis je prorocká kniha. A její slova můžeme zkoumat vyzbrojeni modlitbou, nikoliv mikroskopem. A protože v naší době stále méně lidí praktikuje modlitbu a půst, stále více zní námitek proti doslovnému výkladu knihy Genesis, a to jak v církevním prostředí, tak mezi nevěřícími. Nevěřící říkají: „Podívejte se na úspěchy vědy! Otevřete oči! A v den, kdy se vám otevřou, budete jako bohové, jako my, nevěřící. A křesťané se začínají nesměle bránit: to by se mělo vykládat tak a toto jinak, ale naše křesťanská víra se nezakládá na knize Genesis a neoslábne. A co tím chtějí věřící říci? Že slovo Boží lze vykládat dneska tak, a zítra jinak?

Víra v Krista možná neoslábne. A co důvěra v pravdivost slova Božího? Když vykládáme stvoření světa symbolicky, proč nemůžeme symbolicky vykládat i pád? Když je to pouhý mýtus, proč přišel Kristus? Nebo narození a zmrtvýchvstání našeho Pána je také pouhý symbol? Někteří křesťané už tomu bohužel tak rozumí, a někteří pastýři tak učí.

Nás ale zajímá spíš teologický aspekt tohoto problému. Není správné mluvit o stvoření světa z hlediska vědy, protože Mojžíšova kniha popisuje realitu, která nemá analogii v moderním světě. Tuto myšlenku zdůrazňuje vynikající autor 20. století Seraphim Rose ve své knize Genesis: stvoření světa a první starozákonní lidé.

Proč se věda nemůže přiblížit realitě nově stvořeného světa? Protože byl zničen pádem. Všichni svatí otcové říkají, že po pádu se vesmír změnil. „Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili“ (Římanům 5:12), říká apoštol Pavel. To znamená, že před pádem smrt ani nemoc neexistovaly. Četli jsme o tom mnohokrát, ale nevyvozujeme z toho patřičné závěry. Na světě nebyli predátoři ani kořist, žádná bolest, žádné utrpení. Komár nesál krev, tygr nežral srnku, kosatka nelovila delfína. To vše je výsledkem pádu. Neboť, jak říká tentýž apoštol, „tvorstvo bylo vydáno marnosti – ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje, že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích. Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá…  A nejen to: i my sami, kteří již máme Ducha jako příslib darů Božích, i my ve svém nitru sténáme, očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla“ (Římanům 8:20–23). „Veškeré tvorstvo společně sténá!“ To znamená, že celé Boží stvoření je poškozeno a pokřiveno, a to nejen lidé a zvířata, ale také země, voda, vzduch – celý vesmír. Ale nejen to. Jelikož se živé i neživé věci ve vesmíru pohybují a rozkládají podle fyzikálních zákonů, troufáme si tvrdit, že nám známé zákony tohoto světa nejsou původní a neměnné, ale zkomolené a pokřivené zákony padlého světa.

Jaký byl svět před pádem? Svatý Řehoř Sinajský říká: „Eden je místo, kde Bůh zasadil všechny druhy vonných rostlin. Není ani zcela neporušitelný, ani zcela pomíjivý. Je mezi pomíjivostí a věčností, je v něm bohatě ovoce – zralého i nezralého – a květin. Padající stromy a zralé plody se mění ve voňavou půdu, která nevydává pach rozkladu, jako stromy našeho světa. To je způsobeno hojností posvěcující milosti, která se tam vždy rozlévá“ [Sv. Řehoř Sinajský. Kapitoly o přikázáních a dogmatech, 10 // Filokalia, 5.]. A takový nebyl jen ráj, nýbrž celá země: „Celé toto stvoření bylo na počátku neporušitelné a bylo stvořeno Bohem jako ráj. Později ho však Bůh podrobil porušitelnosti,“ říká sv. Simeon Nový Teolog [Viz Seraphim Rose. Genesis: stvoření světa a první starozákonní lidé. M. 2004. S. 159]. Podle jakého fyzikálního zákona se zralé plody proměňují ve voňavou půdu, aniž by vydávaly zápach rozkladu? Podle jakého zákona bylo nejprve vytvořeno světlo a poté nebeská tělesa; nejprve bylinky, které potřebují energii slunce, a pak slunce samotné?

Eden a celý svět před pádem je pro nás zemí neznámou. A se zákony, které tam platí, se seznámíme, až se tam dostaneme. A pokud věda říká, že čelisti lva nebo bílého žraloka jsou ideální pro živočišnou potravu, neznamená to, že lev a bílý žralok byli vždy masožravci. Jak by potom jedli trávu podle slova Páně: „Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, v čem je živá duše, dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu“ (Genesis 1:30)? Jejich nynější složení hovoří o tom, nakolik obrovskými změnami prošel svět a celé tvorstvo po pádu. Nejen smrt a nemoci pronikly k nám, ale změnil se i samotný vzhled země, fauny a flóry. Země vydala „trní a hloží“ (Genesis 3:18), ztratila svou úrodnost („Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení“ – Genesis 3:17), změnila se zvířata a podlehly zkáze i samotné základy života na zemi – fyzikální zákony. Jestliže před pádem nebyla žádná trní a hloží, a žádné jedovaté rostliny a zvířata, pak vše smrtící ve fauně a flóře je výsledkem lidského zločinu. Už jen z toho je jasné, jakými ​​změnami prošel svět kvůli Adamovu hříchu.

Proto vědecký pohled padlého světa na původ tohoto světa je snahou mravence odhadnout složení letadla podle jeho trosek. Pochybné jsou třeba způsoby datování vesmíru a Země. Některé z nich jsou založeny na poklesu počtu atomů radioaktivního izotopu uhlíku-14 nebo uranu-238 v původně živých objektech. To však vyžaduje předpoklad, kolik izotopů bylo na začátku, a také to, že rychlost rozpadu těchto prvků se po tisíciletí nemění. Ale my žijeme v padlém světě, kde tělesné je odrazem duchovního. Entropie a fragmentace lidského vědomí se projevuje ve fyzické, sociální a dokonce i přírodní entropii. Člověk je roztříštěný: srdce chce jednu věc, mysl druhou, tělo třetí; hmota se rozpadá a vesmír se rozšiřuje, tzn. se také rozpadá. Ale proč si myslíme, že to tak bylo vždycky? Jestli před pádem lev nelovil srnku, jablko nehnilo a člověk viděl podstatu každého zvířete a mohl mu dát patřičné jméno, tak proč by se i uhlík-14 nebo uran-238 nemohly chovat jinak? Rozpad je mechanismem rozkladu, mechanismem padlého světa. Proto není možné zjistit, jaké byly fyzikální a astronomické zákony světa. Třeba se uran-238 vůbec nerozpadal ani nevyzařoval smrtící záření.

Otcové říkají, že i způsob lidského rozmnožování by byl jiný, nebýt katastrofy pádu. Adam neměl žádné tělesné potřeby, nepociťoval hlad ani chlad, nemusel jíst, a pokud jedl, neměl potřebu se vyprázdnit. V jaké laboratoři lze tyto životní podmínky znovu vytvořit, aby bylo možné provést vědecký experiment?

Existuje tzv. teorie křesťanského evolucionismu, podle níž je člověk výsledkem Bohem řízené evoluce. Ale evolučně-náboženský model vývoje života zcela odporuje biblickému obrazu světa. Jak se mohla evoluce řízená Bohem odehrávat ve světě, kde neexistovala nemoc ani smrt. V jaké evoluční fázi byli Adam a Eva? Byli to neandrtálci nebo kromaňonci? V jakém okamžiku si uvědomili, že jsou Božími dětmi? Jak se vysvětluje stvoření Evy z Adamova žebra v kontextu evolučního modelu? A pokud jsou Adam a Eva plodem evoluce a před jejich narozením ve světě vládly smrt a utrpení (přirozený výběr), jaké jsou pak následky pádu? V čem je tragédie, když se kvalita života na zemi nijak nezměnila? Žili jsme jako dobytek a žijeme stejně dodnes? Všechny tyto otázky nevyhnutelně vedou k umělým alegorickým interpretacím textu knihy Genesis, k oslabení autority Božího slova a v dlouhodobé perspektivě ke zlehčování Spasitelova díla. Kristus přišel, aby obnovil Adama, svůj padlý obraz. Ale jaký je to obraz v kontextu evoluce? Orangutan s holí? Ponížení Kristova utrpení na kříži, nesmyslnost jeho vtělení je konečný cíl evoluční moudrosti. A dalším cílem je oddálit Stvořitele od stvoření, vždyť evoluce mohla nastat sama, bez žádného zásahu.

Zde narážíme na globální rozpor: jak evoluční teorie, tak křesťanská věrouka mají vertikální historický vektor. Ale evoluční teorie začíná amébou a končí bohem na zemi, jak slíbil pokušitel. Křesťanství naopak tvrdí, že jsme začali téměř božskými podmínkami existence, ale upadli do nepřirozeného stavu a neustále sklouzáváme dolů. A tento pád skončí na dně pekelné propasti za vlády antikrista. Vektory těchto dvou učení vedou různými směry. A podstatou křesťanské zvěsti je, že skrze Krista Spasitele se můžeme vrátit z tohoto stavu dobytku do stavu rajské blaženosti. Pouze v Kristu můžeme zastavit pád a dosáhnout nebes! Evoluce však tvrdí, že my i bez Boha směřujeme tam. Takový klam!

Evoluční teorie jen na první pohled má s teologií málo společného. Ve skutečnosti je výsledkem mysli nikoliv vědecké, ale duchovní, ovšem protikřesťanské.

Potopa

Další problém je potopa. O velikosti této události lze soudit podle jejích důsledků. Z knihy Genesis víme, že lidé před potopou žili mnohem déle než my: Adam žil 930 let, Šét – 912, Henoch – 905. Po potopě se však délka lidského života prudce zkrátila. Abraham už žil 175 let, Izák – 180, Jákob – 147, Mojžíš – 120. Král David v 90. žalmu poznamenává, že „počet našich let je sedmdesát roků, jsme-li při síle, pak osmdesát“. S čím to souvisí? Pravděpodobně s globální změnou klimatu.

Můžeme předpokládat, že potopu způsobil nejen lijavec, který „trval čtyřicet dní a čtyřicet nocí“, ale také bezprecedentní kataklyzmata: celosvětová zemětřesení, erupce sopek a podzemních pramenů atd. Velice zajímavě o tom uvažuje o. Seraphim Rose. „Bůh učinil klenbu a oddělil vody pod klenbou od vod nad klenbou… Klenbu nazval Bůh nebem“ (Genesis 1:7-8).  Seraphim Rose poznamenává, že až do Noemových časů se v Písmu o žádném dešti nezmiňuje: „Hospodin Bůh nezavlažoval zemi deštěm… Jen záplava vystupovala ze země a napájela celý zemský povrch“ (Genesis 2: 5–6). Předpokládá následující: „Voda nad nebeskou klenbou“ je jakási přirozená přehrada, „atmosférická klimatizace“, která udržuje masy vody ve vzduchu. Tato oblaková vrstva chránila Zemi před kosmickým zářením a umožňovala, aby na celé planetě bylo vlhké a teplé podnebí. Tento „skleníkový efekt“ vysvětluje objev tropických rostlin a zvířat v arktickém ledu. Po potopě, kdy se všechna tato voda vylila na Zem, se klima změnilo na to, které známe nyní.

Tento předpoklad vysvětluje třeba i zjevení duhy: „Položil jsem na oblak svou duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí“ (Genesis 9:13). Když předtím nebyl déšť, nebyla ani duha. „Jak by mohla být duha znamením,“ ptá se otec Seraphim, „když, jak si někteří lidé myslí, existovala staletí před potopou? Je zřejmé, že tehdy se duha objevila poprvé.“ [Jeromonach Seraphim (Rose). Genesis: stvoření světa a první starozákonní lidé. S. 119] Zhoršení klimatu a nárůst kosmického záření vedly ke zkrácení lidského života a vymírání některých živočišných druhů. Bůh věděl, že po zhoršení počasí po potopě klesla i úrodnost půdy, a proto dovolil lidem jíst maso (viz Genesis 9:3-4), zatímco před potopou jim požehnal, aby jedli výhradně rostlinnou stravu, předpokládá otec Seraphim.

V této souvislosti slova knihy Genesis „Za oněch dnů… vznikaly na zemi zrůdní obři… To jsou ti bohatýři dávnověku, mužové pověstní“ (Genesis 6:4) mohou vysvětlit existenci některých majestátních památek dávnověké architektury – megalitů, které se hojně vyskytují na různých místech naší planety. Vědci nedokážou objasnit, jak mohli primitivní lidé, kteří neměli znalosti ani nástroje, vytvořit stavby z obrovských tesaných kamenů bez malty. Potom vznikají všemožné nesmyslné předpoklady o mimozemšťanech.

Bible však jasně říká, že lidé před potopou nebyli divoši s holemi, ale nejbližší potomci Adama, kteří měli veškerou plnost vědění a rozumu. A jestliže vývoj hříchu vzdaluje od Boha a zatemňuje Bohem danou mysl, lze předpokládat, že předpotopní lidé byli mnohem chytřejší než my. A biblické jméno „obři“ doplňuje popis tohoto národa, který mohl vytvořit mnoho mohutných architektonických památek na tehdejším jediném kontinentu. To jsou však jen hypotézy. Ale to, že nám známou planetou je pouze Země po potopě, je skutečností biblické historie.

Na závěr si můžeme připomenout slova apoštola Pavla: „Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč“ (Židům 4:12). Má odpovědi na veškeré žhavé otázky jak osobního, tak vesmírného rázu. Ale abychom je nalezli, potřebujeme čisté srdce a neochvějnou víru v Boha. Je-li pro nás obtížné najít skrytý význam biblického textu, musíme jej s modlitbou hledat u svatých otců, a s pomocí Boží bude odpověď nalezena. Všechna tato úsilí jsou duchovní prací, na kterou jsme příliš líní. A proto často jednoduše spoléháme na vlastní fantazii nebo důvěřujeme fantaziím jiných lidí. Apoštol ale proti tomu přísně varuje: „Divím se, že se od toho, který vás povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu. Jiné evangelium ovšem není; jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak. Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet!“ (Gal 1,6-8). Amen.

Kněz Sergij Begijan