Posel satanův
Přednáška archimandrity Jacka Khalila, profesora biblistiky, děkana Teologického institutu sv. Jana z Damašku Balamandské univerzity v Libanonu, kterou přednesl 16. 5. 2023 v Praze v rámci sympozia Sociální paměť v teorii a exegezi Nového zákona, pořádaného Husitskou teologickou fakultou Univerzity Karlovy.
Abych se nepovyšoval pro výjimečnost zjevení, jichž se mi dostalo, byl mi dán do těla osten, posel satanův, který mne sráží, abych se nepovyšoval. (2. list Korintským 12:7)
Tento verš byl předmětem mnoha vášnivých exegetických debat, jejichž cílem bylo objasnit jeho těžko postižitelný význam. Na základě znění verše někteří předpokládali, že svatý Pavel trpěl nemocí, kterou popisoval jako satanova anděla. Jiní tvrdili, že byl trápen tělesnými pokušeními. Klíč k pochopení toho, co měl svatý Pavel na mysli, když psal o „ostnu v těle“, spočívá v určení toho, co nebo koho označoval za „satanova posla“.
Tato studie si neklade za cíl spekulovat o novém vysvětlení významu verše; spíše zkoumáme obtížné myšlenky exegeticky, přičemž věnujeme zvláštní pozornost gramatickým tvarům a jazykovým zvyklostem, aby nás vedly k pochopení přesného významu slov svatého Pavla.
Podobné vychloubání se svými slabostmi nalézáme již ve verších 11:18–33 v rámci Pavlovy sebeobhajoby proti některým arogantním falešným apoštolům, kteří zpochybňovali jeho apoštolskou hodnost a misii. Tito nepoctivci se vůči němu v Korintu a na jiných místech chovali nepřátelsky, hleděli na něj s opovržením a obviňovali ho, že mu „chybí výmluvnost“ a že jeho apoštolství není tak vysoké jako u těch, kdo se pyšní tím, že jsou Izraelci. Mezi Korinťany jednali arogantně a domýšlivě (viz v. 10:5), jako by byli velkými apoštoly (viz v. 10:7), a tito odpůrci sv. Pavla využívali různých světských prostředků, aby přilákali Korinťany na svou stranu.
Vzhledem k tomu, že jeho protivníci sváděli mysl korintských křesťanů na scestí (v. 11:3-4), rozhodl se svatý Pavel bránit, ale po svém. Jeho cílem bylo neutralizovat negativní dopad těchto falešných apoštolů, obhájit svůj apoštolský úřad a připomenout hodnotu pokory (viz v. 11:7; 10:1), aniž by se však odchýlil od křesťanského étosu, ale ještě k tomu zdůraznil, že apoštolská moc je dar od Boha (v. 10:8). Navzdory tomu, že byl obviňován z nedostatku dovedností, znalostí a moudrosti, sociálního postavení (verš 10:10) a uznání od křesťanů z Judeje, kteří tvořili většinu v první komunitě v Jeruzalémě, nás Pavel ujišťuje, že vůbec nelituje toho, že se choval s pokorou pro duchovní prospěch Korinťanů. Zadarmo jim zvěstoval evangelium Boží (11:7), zatímco jiní je zotročovali a obírali (11:20).
Odpůrci svatého Pavla se neustále chlubí tělem a najednou se svatý Pavel rozhodl udělat to samé, aby se ubránil. Ukazuje, že se také může chlubit stejným způsobem jako tito nehodní apoštolové, ale zároveň uznává, že to představuje určitou formu pošetilosti. Jde ale ještě dále a „pošetile“ (v. 11:16–21), a nevhodně se srovnává (viz v. 10:12) se svými protivníky, aby dokázal, že teoreticky by se skutečně mohl chlubit tělem (v. 11:21-22; 11:18) a svou apoštolskou službou. Pak si všimneme, že rychle a hladce přechází od tělesného a světského k duchovnímu a začíná popisovat nebezpečí, těžkosti, pronásledování a bolest, kterou snášel pro Krista, zdůrazňuje, že právě těmito slabostmi by se měl chlubit, a ne ničím jiným. Chlubit se dary, které mu Bůh dal, zvláště viděními a zjeveními (v. 12:1), není pro něj vhodné. Chlubí se pouze svým duchovním bojem, nikoli svými tělesnými výsadami (12:5). Kdyby to však svatý Pavel učinil, kdyby se chlubil svými dary od Boha, nebyl by pošetilý, protože by říkal pravdu. Přesto se rozhodl takto nedělat, aby si někdo o něm nemyslil víc, než co na něm vidí nebo od něj slyší.
Dále mluví o „ostnu v těle, satanově poslu“. Je důležité poznamenat, že k interpretaci tohoto výroku musí dojít v kontextu návaznosti myšlenek svatého Pavla, zvláště když dosáhnou svého vrcholu. Nejprve prohlásí, že se bude chlubit svými slabostmi (v. 12:5), pak pokračuje a vysvětluje (spojka γάρ ve v. 12:6 naznačuje vysvětlení), do jaké míry ho mohou jeho protivníci obtěžovat svými útoky na jeho postavení. Na základě odpovědi, kterou obdržel od Boha, vysvětluje, proč se chlubí slabostmi, a poznamenává: „Proto rád přijímám slabost, urážky, útrapy, pronásledování a úzkosti pro Krista. Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný.“ (2.Kor 12:10)
Všechny intriky jeho protivníků by tudíž vedly k opačnému účinku: Apoštol se může zdát slabý, když ho obviňují, ale moc Boží se ukazuje v lidských slabostech. V posledních verších tohoto úryvku jsou nejčastěji používána klíčová slova, která potkáme v celém kontextu (slabost, síla, vychloubání). Není tedy pochyb o tom, že odkaz na osten lze správně chápat pouze ve vztahu k celkovému konfliktu svatého Pavla s falešnými apoštoly.
• A abych se nepovyšoval pro výjimečnost zjevení…
• καὶ τῇ ὑπερβολῇ τῶν ἀποκαλύψεων ἵνα μὴ ὑπεραίρωμαι…
Týká se fráze „καὶ τῇ ὑπερβολῇ τῶν ἀποκαλύψεων“ (a abych se nepovyšoval pro výjimečnost zjevení) předchozí věty v 2. Korintským 12:6b, jak tvrdí kritické vydání Nestle-Aland, nebo znamená začátek nové věty? Jak můžeme chápat výraz (ὑπερβολῇ – výjimečnost), který je v řečtině v dativu, v souvislosti s tím, co bylo napsáno v předchozí větě? Svatý Pavel prohlásil: „Nebudu se chlubit, aby si někdo o mně nemyslil víc, než co na mně vidí nebo ode mne slyší.“ Fráze, které se věnujeme, začíná spojkou καὶ, „a“, která uvádí výraz v dativu. Jaký druh dativu tu máme? Syntaktická analýza ukazuje, že sloveso „vidět“, které stojí daleko od slova v dativu, již má jinou vazbu v akuzativu. Sloveso „slyšet“ je spojeno s předložkou εκ + εμού („ode mě“) a nikdy jej nelze spojit s dativem[1]. Za prvé jsme si všimli, že ze syntaktického hlediska je nemožné spojovat slovo v dativu s předchozím veršem, a za druhé, že neexistuje žádná logická analýza ani exegetický trik, který by prokázal vztah mezi těmito dvěma větami.
Ale redakční výbor Nestle-Aland, aby prosadil tuto nešťastnou interpretaci, rozhodl přijmout méně používanou variantu textu[2], kterou potkáme třeba v některých zdrojích zvaných „textová svědectví“ nebo ve starších překladech. Větu tak ukončí slovem ἀποκαλύψεων (zjevení), aby ji mohli spojit s předchozím veršem, a pokračování 7. verše zahájili vsuvkou διὸ (proto).
καὶ τῇ ὑπερβολῇ τῶν ἀποκαλύψεων. διὸ ἵνα μὴ ὑπεραίρωμαι, ἐδόθη μοι σκόλοψ τῇ σαρκί, ἄγγελος σατανᾶ. Vidíme tady tečku po slovu zjevení[3]. Ale nová netázací věta nemůže v řečtině začít koncovým slůvkem ἵνα, proto bylo potřeba vsunout slovo διὸ (proto). Pokud zcela logicky připustíme, že 7. verš začíná novou větou, žádné vsuvky nebude potřeba. Je také pozoruhodné, že spojka διὸ v textu Nestle-Aland nevyvozuje žádný závěr z kontextu předchozí věty a nemá smysl.
Podle mého názoru musí být 7. verš analyzován bez διὸ, ale protože to představuje docela problém, někteří opisovači se to pokusili usnadnit zavedením varianty čtení s διὸ.
Význam této fráze lze chápat takto: „a pro výjimečnost zjevení, abych se necítil povznesený, mi byl dán (satanem) osten do těla…“ Nebo takto: „abych se necítil povzneseně“ nebo „abych neměl povznesenou náladu“.
Místo toho, aby jednoduše napsal: „καὶ ἵνα μὴ ὑπεραίρωμαι τῇ ὑπερβολῇ τῶν ἀποκαλύψεων“, použil svatý Pavel komplikovanější větu, aby zdůraznil svou myšlenku. Zde υπεραίρομαι lze chápat jako synonymum pro μεγαλύνομαι ve verši 10:15 (Nezakládáme si na tom, co udělali jiní; máme však naději, že vaše víra bude růst, a tak se hranice nám stanovená rozšíří), kde toto sloveso je použito v pozitivním smyslu. Ve skutečnosti lze nalézt obě slovesa použitá s pozitivní konotací i s negativní.
Máme-li na paměti, že záměrem protivníka je bránit apoštolovi, můžeme dojít k závěru, že tady nejde o záměr Boha jaksi ponížit či pokořit apoštola (jak je nejčastěji vykládáno), ale naopak, popisuje se zde zlý úmysl satana. Pavel má na mysli následující: „Satanův posel mi dává tento osten, aby mě zničil, aby mi zabránil zvedat hlavu nebo mít povznesenou náladu.“ Připomeňme si, že stejný výrok je znovu opakován ve stejném verši po závěrečné frázi ἵνα με κολαφίζῃ („který mne sráží”) a ukazuje satanův cíl zničit svatého Pavla. Takže aby se apoštol necítil povzneseně, není záměrem Boha, ale satana.
• byl mi dán…
• ἐδόθη μοι…
Za prvé, pasivní sloveso ἐδόθη nemusí být vykládáno jako passivum divinum. Sloveso δίδωμι se nepoužívá výhradně k označení Božích darů. Také ve spisech apoštola Pavla a dalších knihách Nového zákona toto sloveso často označuje neutrální, ne-li neblahé dary, jejichž původcem není Bůh. Například v Mat 14:11 se objevuje v pasivní formě[4], aniž by mělo význam passivum divinum (Tak přinesli jeho hlavu [Jana Křtitele] na míse, dali ji dívce a ona ji donesla své matce). Důležitým příkladem je také Mat 4:9, kde aktivní forma δώσω má jako podmět ďábla (Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět).
Proti tomu, že ἐδόθη je passivum divinum, svědčí samotná povaha daru: ἄγγελος σατανᾶ, „posel satanův“. Možná někteří komentátoři považují Boha za podatele tak podivného daru vzhledem k následujícímu verši: Kvůli tomu jsem třikrát volal k Pánu, aby mne toho zbavil (2. Kor 12:8). Obvykle se tento verš vysvětluje takto: Bůh dal osten, posla satanova, a proto apoštol žádá Boha o pomoc, aby tento „dar“ vzal. Ovšem samotný text naznačuje, že apoštol nežádá Boha, aby mu něco odebral, ale aby satan odstoupil[5] [6].
Apoštol navíc jasně poznamenává, že to byl anděl satanův. Slovo ἄγγελος zde označuje satanova posla. Jinde svatý Pavel nazývá své odpůrce služebníky satanovými (2.Kor 11:13-15). Z toho jasně plyne, že satan, který poslal své služebníky nebo svého anděla, je ten, kdo dal i osten. Proč tedy někteří považují pasivní sloveso ἐδόθη za passivum divinum? Jsem si vědom toho, že někteří církevní otcové a starověcí spisovatelé vykládali význam tohoto verše jako: „Bůh dovolil, aby mi byl dán osten do těla…“ Nesouhlasím s tímto polovičním řešením, protože slovem ἐδόθη je naznačen konkrétní čin, jehož pachatelem je sám ďábel, nikoli Bůh. Nepřítelem svatého Pavla je satan, jenž pomocí svých služebníků útočí na apoštola. To vysvětluje i skutečnost, že Pavel neprosil Boha, aby ho falešní apoštolové nechali na pokoji, ale prosil, aby od něj odešel ten, kdo proti němu bojuje, totiž sám satan.
V tomto případě je jasné, že Pavel dvakrát používá spojku ἵνα (abych), aby zdůraznil, co dělá satan v boji proti apoštolovi: abych se nepovyšoval pro výjimečnost zjevení, jichž se mi dostalo, byl mi dán do těla osten, posel satanův, který mne sráží, abych se nepovyšoval. Je očividné, že je to záměr satanův, nikoliv Boží, aby se Pavel nepovyšoval.
• osten…
• σκόλοψ…
Toto slovo se může překládat jako trn nebo osten. Objevuje se v LXX v knihách Numeri 33:55 a Ezechiela 28:24 s odkazem na nepřátele Izraele. Hebrejské slovo לִצְנִנִ֣ים přeložené jako σκόλοψ je použito v Jozue 23:13 a také metaforicky odkazuje na nepřátele Izraele. V tomto verši je trn v očích Izraele metaforou utrpení způsobeného nepřáteli. Syntakticky se předložka ἐν+dativ používá ve větě „trn v tvých očích“ (ἐν τοῖς ὀφθαλμοῖς ὑμῶν), podobně jako ve výrazu „osten v těle“ (τῇ σαρκί). Je pozoruhodné, že Bultmann cituje ze Strauss & Billerbeck (Commentary on the New Testament from the Talmud and Midrash), že σκόλοψ se v židovských spisech nikdy nepoužívá k označení tělesné nemoci. Takže vzhledem ke způsobu použití σκόλοψ ve Starém zákoně a židovských spisech můžeme vyvodit závěr, že svatý Pavel použil tuto běžnou židovskou metaforu, aby poukázal na své odpůrce, kteří byli podněcováni satanem. Tito protivníci ho v Korintu i jinde velmi trápili a kazili jeho reputaci.
• do těla…
• τῇ σαρκί…
Jaký význam má v tomto kontextu v řečtině použitý dativ? Jsou dvě možnosti:
1. Jedna naznačuje podstatu ostnu. Netýká se ducha τῷ πνεύματί (2.Kor 2:13), nýbrž těla (1.Kor 7:28). Verš, kterému se věnujeme, lze vysvětlit pomocí jiného v téže epištole: Když jsme totiž přišli do Makedonie, nenašli jsme ve svých těžkostech žádnou úlevu, všude jen tíseň: navenek boje, uvnitř úzkosti (2. Kor 7:5, ČEP)[7].
Tento verš hovoří o utrpeních, která prožíval svatý Pavel v Makedonii, o konfliktech jako o tělesných potížích. Dále v 2.Kor 11:18 mluví svatý Pavel o tom, jak se jeho protivníci chlubili κατὰ σάρκα (podle těla) svým hebrejským původem a výsadami a způsobovali mu potíže. Jejich útoky však nepovažuje za duchovní zápas, ale za potíže „podle těla“, na úrovni těla.
2. Z jiného pohledu lze dativ chápat i jako naznačení identity ostnu – dativus qualitativus. V Římanům 9:3 κατὰ σάρκα odkazuje na židovskou identitu, stejně jako v Efezským 2:11. V kontextu 2.Kor 12:7 se výraz κατὰ σάρκα, který se objevuje ve 2.Kor 11:18, vysvětluje ve 2.Kor 11:22: Oni jsou Hebrejci? Já také! Jsou Izraelci? Já také! Jsou potomky Abrahamovými? Já také! Ti, kdo se chlubí tělem, chlubí se tím, že jsou Hebrejci, Izraelci, potomci Abrahamovi. Můžeme tedy vyvodit, že apoštola trápil osten představující vnitřní podstatu jeho lidu, Hebrejců (σάρξ odkazuje na národ).
Posel satanův
První zmínka o satanovi je na začátku 11. kapitoly, přesně v 3. verši: Obávám se však, aby to nebylo tak, jako když had ve své lstivosti oklamal Evu, aby totiž vaše mysl neztratila nevinnost a neodvrátila se od upřímné oddanosti Kristu.
Zde se had, který oklamal Evu, porovnává s falešnými apoštoly, kteří přišli, aby svedli na scestí Korinťany (11:4). Počínaje tímto veršem se svatý Pavel chlubí svou apoštolskou oddaností, tím, že se dlouho a těžce namáhal a trpěl v Korintu a v achajských končinách (2. Kor 11:10) pro svou lásku ke Korinťanům (11:11).
Důvodem, proč se svatý Pavel tak vytrvale zdržoval mezi Korinťany nehledě na veškeré potíže, bylo jeho předsevzetí: „nechci dát příležitost těm, kdo by se rádi chlubili, že si počínají jako my“ (2. Kor 11:12). Nazývá falešnými apoštoly ty, kteří chtěli být uctíváni, aby se mohli pyšnit (v. 13). Svatý Jan Zlatoústý si všiml, že v hebrejštině satan také znamená protivník. To jasně vyplývá z 1. Královské 11:14, 22, 25. Ve stejném smyslu Pán Ježíš nazývá satanem Petra v Mat 16:23 a Mk 8:33, když Petr pokoušel Ježíše, aby nechal své spásné dílo.
Někteří badatelé nesouhlasili s tím, že satanovým poslem mohou být Pavlovi odpůrci popsaní v 2. Kor 11:13–15 jako falešní apoštolové a služebníci satana, a zdůrazňovali rozdíl mezi ἄγγελος (posel) a διάκονος (služebník). Nicméně v kontextu Bible pojmy ἄγγελος a διάκονος mohou být vykládány jako synonyma.
V Židům 1:13–14 jsou tato slova používána zaměnitelně a sloveso ἀποστέλλω, od kterého je odvozeno slovo „apoštol“, se objevuje v pasivní formě odkazující na anděly (viz také Žalmy 103:20–21, 104:4). Také v hebrejštině má slovo מַלְאָךְ význam buď posel, nebo anděl. V souvislosti s výše uvedeným lze souhlasit s tím, že ἄγγελος σατανᾶ ve 12:7 znamená odpůrce ve smyslu falešných apoštolů, nepoctiví dělníci (11:13) a satanovi služebníci (11:15). Verš 11:14 toto přesvědčení ještě posiluje. Je také třeba mít na paměti, že pojem anděl nemá vždy pozitivní význam (Přísloví 16:14 – posel smrti a Žalm 78:49 – andělé zkázy).
• který mne sráží…
• ἵνα με κολαφίζῃ…
Sloveso κολαφίζω apoštol Pavel použil dříve v 1. Kor 4:11, když vyprávěl o tom, jak byli apoštolové pronásledování pro Krista: Až do této chvíle trpíme hladem a žízní a nemáme co na sebe, jsme biti, jsme bez domova. Toto sloveso je třeba chápat metaforicky. Podobný příklad je i ve 2.Kor 11:20: Ochotně snášíte, když vás někdo… bije do tváře (εἴ τις εἰς πρόσωπον ὑμᾶς δέρει).
Dále sloveso κολαφίζω lze nalézt v 1.Pet 2:20: Co je ale záslužného na tom, když budete biti za vlastní chyby? (překlad 21. století). Neznamená však fyzické násilí.
Ve všech těchto úryvcích je třeba vykládat κολαφίζω metaforicky, a ne jako fyzické bití do tváře.
Boží odpovědí bylo, že tyto zkoušky, kterými Pavel prochází, mu nakonec pomohou získat osvědčený charakter. Boží síla se projeví ve slabosti, skrze urážky, útrapy, pronásledování a úzkosti, které podstoupil pro Krista. Proto apoštol vyjadřuje svou radost z nemocí, kterými trpí pro Krista, když je nemocný, stává se silnějším. Všimněte si, že svatý Pavel neřekl „když jsem sláb, stanu se zdravým“, ale „když jsem sláb, jsem silný“ (2. Kor 12:10), což znamená, že slabost v tomto kontextu není fyzická nemoc, ale opak přídavného jména „silný“.
V 5. verši dal Pavel jasně najevo, že nemá čím se chlubit kromě svých slabostí, stejně jako v 11:30. Co znamená slabost v tomto širším kontextu, se vysvětluje ve verši 12:10: Proto rád přijímám slabost, urážky, útrapy, pronásledování a úzkosti pro Krista. Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný.
V této pasáži slabosti znamenají pronásledování a pomluvy, které doprovázejí apoštolskou činnost svatého Pavla. Jinými slovy jsou to urážky, nouze atd. To se stává očividné ve druhé polovině verše 12:10b, kde Pavel uzavírá svou myšlenku pomocí γὰρ (vždyť): Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný. Slovesný tvar ἀσθενῶ (jsem sláb) znovu shrnuje celou apoštolovu trpkou zkušenost.
Zdá se, že se svatý Pavel chlubí stejnými vlastnostmi, které mu vyčítají jeho odpůrci. Pak říká, že je lepší nechlubit se viděními, která mu dal Kristus. I když se tím chlubí, nečiní tak z pýchy. To je důvod, proč sv. Pavel vypráví o svém vidění, jako by se stalo jinému člověku: Vím o člověku v Kristu, který byl před čtrnácti lety přenesen až do třetího nebe (2. Kor 12:2). Jeho vychloubání, založené na vlastních zkušenostech, se však soustředí na jeho slabosti, nepokoje a boje, kterými jako pravý apoštol prochází. Chlubí se svou službou (viz 11:23). V 13:3 odmítá dokázat, že Kristus mluví skrze něj. Jediným důkazem, který poskytuje, je víra Korinťanů a to, že on obstál ve zkoušce. Ukázalo se to tak, že mezi nimi byl jako apoštol úspěšný (podobnou myšlenku lze nalézt v Římanům 5:3-4: chlubíme se i utrpením, vždyť víme, že z utrpení roste vytrvalost, z vytrvalosti osvědčenost a z osvědčenosti naděje).
[1] Předmět slovesa ἀκούω může být buď v akuzativu, nebo v genitivu, nikoli však v dativu.
[2] Chybí v p46 D Y 88 614 itd, ar vg syrp, h copsa goth; lze nalézt v Alexandrijském a jiných svědectvích (a A B G 33 81 1739 itg Euthalius).
[3] Viz komentář Metzgera: “The excision of the conjunction seems to have occurred when copyists mistakenly began a new sentence with kai. th|/ u`perbolh|/ tw/n avpokalu,yewn, instead of taking these words with the preceding sentence.”
[4] Viz také Mat 5:31, Řím 12:19, Řím 14:12, 1. Kor 7: 25, 2. Kor 6: 3, Ef 4:27, 1. Tim 5 : 14, atd.
[5] Český ekumenický překlad tohoto verše v tomto případě není moc povedený. Lepší se zdá Překlad 21. století: „Třikrát jsem kvůli tomu prosil Pána, aby to ode mě odešlo“. (poznámka překladatele).
[6] Podobně u Lukáše (4:13) čteme, že když ďábel skončil všechna pokušení, odešel od něho až do dané chvíle. Také ve Skutcích apoštolů čteme, že anděl odešel od svatého Petra poté, co ho propustil z vězení.
[7] Daný překlad však není korektní, Pavel zdůrazňuje, že jejich těla neměla žádnou úlevu: οὐδεμίαν ἔσχηκεν ἄνεσιν ἡ σὰρξ ἡμῶν. (poznámka překladatele).
Čtěte také:
