Svatyně Jordánska
Ve své nynější podobě Jordánsko vzniklo poměrně nedávno – v roce 1946, ale historie království, chalífátů a říší, jejichž součástí Jordánsko bylo, sahá až do starověku. Kdysi dávno se zde, na východ od Jordánu, usadily kmeny Moábců a Amónovců – potomků Lota, kteří se narodili v důsledku incestního vztahu praotce a jeho dcer. Amorité, Židé, Nabatejci, Řekové, Římané, Byzantinci a poté Arabové po sobě zanechali působivé architektonické a kulturní památky. Turisté z celého světa touží navštívit kamenné město Petra – jeden z divů světa, který v dávných dobách postavili Nabatejci. Po Římanech, kteří tuto zemi nazývali Kamenná Arábie, se zachovala města jako Džaraš, Pella, Gadara. Ale i poušť Vádí Ram s načervenalým pískem a marťanskými západy slunce láká nejen turisty, ale i tvůrce sci-fi filmů.
Na území Jordánska, které dostalo své jméno po slavné biblické řece, se nachází velké množství biblických svatyní. Mezi nimi jsou Al-Maghtas – skutečné místo křtu Pána Ježíše Krista, hora Nebó, z jejíhož vrcholu umírající Mojžíš shlédl na zaslíbenou zemi, Lotova jeskyně v Deir-Ain-Abbata, v níž se ukryl se svými dcerami po útěku ze Sodomy, a Tel-Mar-Elyas – kopec proroka Eliáše nedaleko jeho rodiště.
Místo, kde byl pokřtěn Pán Ježíš
V Písmu svatém je místo křtu Páně označeno jako Betanie (hebr. ‚místo brodu‘): To se stalo v Betanii, na druhém břehu Jordánu, kde Jan křtil (Jan 1:28). V raných řeckých rukopisech Nového zákona je v tomto verši použit název Betánie Zajordánská. V průběhu staletí řeka Jordán mnohokrát měnila svůj tok, proto je velmi obtížné určit, kde přesně tekla během Spasitelova pozemského života.
Podařilo se však najít místo, které se v rané byzantské době uctívalo jako místo křtu Páně. Podle svědectví poutníka ze Západu Theodosia z roku 530 „pět mil severně od Mrtvého moře… Na místě, kde byl pokřtěn Pán, stojí osamělý sloup, na němž je umístěn železný kříž. Také tam je kostel sv. Jana Křtitele postavený císařem Anastasiem. Byl postaven dovedně a je umístěn nad velkými klecemi, aby při povodních Jordánu nebyl zaplaven.“
Toto a řada dalších historických svědectví poukazují na místo zvané Al-Maghtas (arabsky: المغطس – ponoření). Vedle protéká potok Vádí Gharrar. V 90. letech 20. století tady mezinárodní tým archeologů uskutečnil archeologický výzkum. Hledání usnadnila slavná Madabská mozaiková mapa ze 6. století z chrámu sv. Jiří, na níž je vyobrazeno více než 150 posvátných míst Svaté země, včetně „Betanie Janova křtu“ (Βεθαβαρα το του αγιου Ιωαννοτυ του βαπτοσμσμαπτοσμσ). Při vykopávkách zde byly objeveny trosky byzantského chrámu a základ sloupu v podobě čtvercové mramorové desky o rozměrech 2×2 metry. Výzkum ukázal, že od 5. do začátku 12. století se na tomto místě postupně vystřídalo pět křesťanských chrámů. UNESCO v roce 2015 zařadilo Al-Maghtas na svůj seznam světového dědictví jako místo křtu Ježíše Krista. Ještě před několika lety bylo toto místo plné vody. V dnešní době bohužel vyschlo.
Lotova jeskyně
Podle Písma svatého se po zničení Sodomy a Gomory Lot a jeho dcery nejprve odebrali do Sóaru a pak se usadili v horské jeskyni (Genesis 19:30). Vzpomínka na tuto událost se předávala z pokolení na pokolení, dokud ji Mojžíš nezapsal. Jeskyně, ve které Lot žil se svými dcerami, od pradávna byla místní pamětihodností a v byzantské době i poutním místem. A dokonce i ve 12. století, kdy se nešťastná Svatá země již stala arénou boje mezi křižáky a muslimy, pravoslavný igumen Daniel zmiňoval „Lotovu hrobku, která se nachází v Sóaru“. Postupem času se však kvůli válkám, zemětřesením a dalším neštěstím na Blízkém východě na toto místo postupně zapomnělo. Archeologové neúspěšně hledali Lotovu jeskyni někde jihovýchodně od Mrtvého moře.
A zase archeologům pomohla Madabská mapa, na níž bylo označeno město Sóar a Lotova jeskyně. Nová informace pomohla lokalizovat hledané místo. Nakonec v roce 1986 nedaleko pramenu Ain Abata u vesnice Ghor es-Safi byla nalezena jeskyně a velký monastýrský komplex.
Byly zde nalezeny olejové lampy, hrnce s poklicemi, šálky, džbány s nápisy, mísy, lucerny a talíře, měděné a železné nástroje, vyzdobená omítka a 3000 měděných mincí.
Archeology zaujala řada krásných architektonických fragmentů, včetně bloku s nápisem v řečtině, který představuje prosbu ke svatému Lotovi, aby požehnal Sozomenovi, Ulpiovi a jisté třetí osobě (jméno je nečitelné). Nápis vytvořili mniši, kteří s největší pravděpodobností žili na tomto místě. Toto byl první důkaz spojující Lota s Deir-Ain-Abbata. Další kámen z jižní apsidy chrámu obsahoval podobný prosebný text v řečtině s prosbou o požehnání staviteli svatostánku. Třetí řecký nápis na jižní straně centrální apsidy také zmiňuje Lota.
V roce 1991 archeologové našli trojlodní baziliku. Po pečlivém výzkumu badatelé dospěli k závěru, že chrám byl opuštěn a nikdy nebyl poškozen zemětřesením ani nájezdy.
Středem celého komplexu se však stala jeskyně, objevená v severní lodi baziliky. Podle 19. kapitoly knihy Genesis raní křesťané věřili, že Lot a jeho dvě dcery zde po útěku ze Sodomy žili. Byvše izolovány se dcery začaly bát, že si nikdy nenajdou manžely a nebudou mít děti, proto opily svého otce vínem a svedly ho, aby zplodily potomstvo. Tak obě Lotovy dcery otěhotněly se svým otcem. I porodila prvorozená syna a nazvala ho Moáb (to je Z otce zplozený); ten je praotcem Moábců až podnes. A mladší porodila také syna a nazvala ho Ben-amí (to je Syn mého příbuzného); ten je praotcem Amónovců až podnes (Genesis 19:36–38).
V jeskyni bylo nalezeno mnoho keramických olejových lamp z období od 4. do počátku 9. st. n. l. Další vykopávky odhalily schody vedoucí do velmi malé místnosti o rozměrech 2 x 2,5 m, vydlážděné bílým mramorem. Po oltáři ani po jiném zařízení nebylo ani stopy. Byla to jednoduchá místnost, kterou raní byzantští křesťané uctívali jako místo, kde Lot a jeho dcery našli útočiště. Proč však Byzantinci považovali za pravou Lotovou tuto konkrétní jeskyni, když poblíž byly další? Pravděpodobně existovala prastará tradice, která spojovala toto místo s Lotovým útočištěm.
Neměli bychom podceňovat lidovou paměť o místech spojených s biblickými událostmi. Ústní předávání informací bylo běžné dlouho předtím, než lidé začali důležité informace zapisovat.
Pod úrovní byzantsko-abbásovské podlahy v jeskyni byly nalezeny keramické a skleněné olejové lampy pocházející z dřívějšího byzantského období, přibližně z 4.–6. století po Kristu. Pod tím byly krásné nabatejské nádoby z pozdní antiky (1. st. př. n. l. až 1. st. n. l.). Ještě níže narazil tým na elegantní keramickou misku a měděný hřbet sekery ve tvaru kachního zobáku, pocházející z období střední doby bronzové (1900–1550 př. n. l.). Severně od klášterního komplexu bylo objeveno 18 pyramidálních hrobů pocházejících ze stejného období. Tyto hrobky jsou jedinými známými artefakty střední doby bronzové jižně od Mrtvého moře. Někteří vědci tvrdí, že mohou pocházet ze skutečné doby knihy Genesis. Ještě hlouběji archeologové nalezli několik keramických džbánů a pohárů z období starší doby bronzové (3300–3000 př. n. l.).
Na území komplexu byl objeven hromadný hrob s ostatky 32 lidí (28 dospělých mužů, jedné dospělé ženy a tří dětí). Zajímavým faktem je to, že mnozí z nich během života trpěli vážnými nemocemi. Zdá se, že monastýr sloužil také jako nemocnice, kde se starali o slabé členy komunity.
Rekonstrukce monastýru sv. Lota v roce 691 potvrzuje, že křesťanství přetrvávalo v Jordánsku a Palestině bez značných potíží až do začátku 9. století. Arabské nápisy na tomto místě ukazují, že Lot zajímal i muslimy, kteří ho považují za proroka.
Rodiště proroka Eliáše
Tel-Mar-Elyas, kopec proroka Eliáše, se nachází 8 km severozápadně od jordánského města Adžlún, a 1 km od ruin vesnice El-Ištíb (Tišba Gileadská), která je tradičně spojována s rodištěm svatého Božího proroka Eliáše: Elijáš Tišbejský z přistěhovalců gileádských řekl Achabovi: „Živ je Hospodin, Bůh Izraele, v jehož jsem službách!“ (1. Královská 17:1).
Archeologický výzkum v oblasti Tel-Mar-Elyas byl proveden Jordánským památkovým úřadem v roce 1999. Zde byly objeveny pozůstatky obrovského byzantského chrámu z konce 6. – začátku 7. století. Plocha chrámu pokrytého barevnými mozaikami je 1340 m2. Nedaleko se nachází zřícenina staršího kostelíka z počátku 6. století. Velký chrám byl zasvěcen proroku Božímu Eliášovi. Svědčí o tom nalezený řecký nápis: „Toto je dar od starého kněze Sávy a jeho ženy zasvěcený posvátnému chrámu proroka Eliáše.“
Redakce
Foto: Anton Pospělov
Další zajímavé články:
