Teodor Studita o Pasše

Pasáže z 1., 2., 6., 66. a 73. kapitoly Katechismu sv. Teodora Studity

Před Paschou

Bratři a otcové, utrpení našeho Pána Ježíše Krista mají moc zrodit střízlivost v našich duších, kdykoli o nich uvažujeme, zvláště však v těchto dnech, kdy se uskutečňují postupně jedno za druhým: rozhodnutí o zabití, zatčení Židy, soud před Pilátem, odsouzení, bití, plivání, rouhání, posměch, ukřižování, probodnutí rukou a nohou, napojení octem, probodnutí boku a mnoho dalšího, což nejen lidské, ale i všechny andělské jazyky neumí správně popsat.

Ó veliké a nejzázračnější tajemství! Slunce vidělo, co se děje, a zatmělo se, měsíc uzřel a pohasl, ucítila země a otřásla se, pocítily kameny a rozprchly se. Pokud se tedy bezduché a bezcitné živly sklonily a změnily se z bázně před Hospodinem a z vidění toho, co se dělo, jak zůstaneme v těchto dnech nesoustředění a lhostejní my, kteří jsme obdařeni myslí, za které zemřel Kristus? Jak můžeme my, nesmyslnější než zvířata a bezcitnější než kameny, zůstat stranou od toho, co se děje? Ne, bratři moji, ne! Ale získejme zbožnou střízlivost, prolijme slzy, projděme dobrou změnou a usmrťme své vášně.

Není snad jasné, kolika utrpeními nás k tomu pobízí Božská láska? Byl někdy někdo uvězněn pro své přátele nebo se obětoval pro své milované? A náš dobrý Bůh snášel ne jedno nebo dvě, ale myriády utrpení pro nás, odsouzené. A protože svatí neměli nic, čím by mohli tuto lásku oplatit, obětovali mu svá těla a krev, stávajíce se askety a mučedníky a zpívajíce Davidovu píseň: Jak se mám odvděčit Hospodinu, že se mne tolikrát zastal? (Žalm 116:12)

I my, bratři, neustále opakujme tuto píseň a pracujme pro Hospodina s neukojitelným pocitem lásky. A neúnavně usilujme o to nejvyšší, abychom napodobili Krista a svaté.

***

Pascha

Hle, nastal posvátný den Vzkříšení. Dávejme pozor, abychom tento svátek prožili vesele a bohulibě, protože je Pascha prvním a největším darem Boží oikonomie. Chvějíce se před Bohem zkroťme své tělo tak, aby i když se změní jídlo, nezměnil se náš duchovní stav.

Duše se raduje z příchodu Paschy, protože jí přináší pokoj a odpočinutí od mnohých namáhání.

Proč se tak netrpělivě těšíme na Paschu, která přichází a odchází? Neslavili jsme ji už mnohokrát předtím? A tato také přijde a odejde – v nynějším věku není nic stálého, ale naše dny plynou jako stín a život běží tak, jak skáče posel. A tak až do skonání tohoto života.

A co z toho, mohl by se někdo zeptat, neměli bychom se radovat z Paschy? Naopak, radujme se ještě více, ale z té Paschy, která se uskutečňuje každý den. Co je to za Paschu? Očištění od hříchů, kajícnost srdce, slzy bdělosti, čisté svědomí, usmrcení pozemských údů: smilstva, nečistoty, vášní, špatných tužeb a veškerého zla. Kdo je hoden toho všeho dosáhnout, neslaví Paschu jen jednou za rok, ale každý den. Avšak ten, kdo výše uvedené nemá, ale je otrokem vášní, není schopen zúčastnit se oslav. Jak může slavit někdo, jehož božstvím je žaludek, nebo ten, kdo je spalován ohněm tělesných tužeb, nebo posedlý láskou k penězům, otrok marnivosti a zajatec jiných vášní? Věřím však, bratři, že vy takoví nejste. Náš život není nic jiného než příprava na svátek: po zpěvu žalmů následuje zpěv žalmů, poznání se střídá s poznáním, poučování s poučováním, modlitba jde za modlitbou – a tak dokola směřujeme a sjednocujeme se s Bohem.

Ó, jak nádherný je mnišský život! Jak blažený, nejblaženější! Pospěšme si tedy, bratři, vstříc Pasše, slavme ji pokaždé, jak nejlépe dovedeme, usmrcujíce vášně a vzkřišujíce ctnosti, napodobujíce Pána, jenž za nás trpěl a zanechal nám příklad, abychom šli v jeho šlépějích (1. Petrův 2:21).

Zároveň se Vzkříšením veškeré stvoření odhodí zimní zachmuření, jakési umrtvení, a znovu rozkvete a ožije. A my vidíme, jak země zelená, moře je klidné, jak zvířata poskakují a vše se mění k lepšímu.

Nebyla to náhoda, že jsem to řekl. Chtěl bych zdůraznit, že jestliže i bezduché a nerozumné tak oslavuje světlé Vzkříšení a zdobí jej, oč více pak my, obdaření rozumem a jsoucí obrazem Božím, potřebujeme být ozdobení a voňaví! Pravou Kristovou vůní je ten, kdo se neustále zdobí ctnostmi, o čemž nás přesvědčuje apoštol, když říká: Jsme totiž jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu (2. Korintským 2:15).

Dodejme také, že i Adam, než padl, byl pro Boha vůní ozdobenou nesmrtelností a neporušitelností a přebýval v nebeském rozjímání. Proto byl jako jistý voňavý a pestrobarevný citroník vysazen v ráji.

Nechme se, bratři, provonět duchovní vůní, kterou si každý z nás, jako ten nejšikovnější voňavkář, může vytvořit sbíráním ctností. Tato vůně kadidla je požehnaná, milá Bohu; tato vůně přitahuje anděly a odpuzuje démony.

***

Po Pasše

Když pomine Pascha a skončí svátek, nemyslete si, že je konec radosti a oslav, protože máme možnost se radovat a slavit neustále. Jak je to možné? Je to možné, máme-li v sobě neustále živou vzpomínku na utrpení našeho Spasitele Krista, to jest, že Pán slávy byl za nás ukřižován, sestoupil do hrobu a třetího dne vstal z mrtvých, vzkřísil a oživil spolu s sebou i nás, abychom mohli s apoštolem říci: Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne (Galatským 2:20).

To je pro nás svátostní smysl: zemřít pro svět a žít jen pro Boha. Takže i po Pasše je třeba bdít, modlit se a být střízlivý, plakat a být osvícen, každý den svobodně umírat, neustále se odcizovat tělu a připodobňovat se Hospodinu, usmrcujíce tělesné touhy.

Neříkej: postní doba již skončila. Pro toho, kdo usiluje o duchovní život, postní doba vždy pokračuje. Neříkej: po mnoho let jsem se namáhal a teď si trochu odpočinu. V tomto životě není žádný odpočinek. Neříkej: už jsem zestárl ve ctnosti a ničeho se nebojím. Vždy existuje nebezpečí pádu. Satan mnoho lidí, kteří zestárli ve ctnosti, uvrhl do hříchu. Takže kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl (1. Korintským 10:12).

Proto je nutná opatrnost a střídmost jak ve spánku, tak v jídle, pití a ve všem ostatním, aby tělo bylo pokorné a nesrazilo nás – jako divoké hříbě, které se utrhlo z řetězu – do propasti hříchu.

Pokud ale někdy padneme z nepozornosti, pak se okamžitě podívejme na ukřižovaného Ježíše a Pána slávy a naše duše bude uzdravena. Tak jako kdysi Izraelci, když je štípali jedovatí hadi, dívali se na bronzového hada a byli uzdraveni. Víte, že zlé myšlenky štípají jako hadi a vnášejí do duše jed, který musí být okamžitě odstraněn, protože pokud v duši zůstane, čeká nás smrt.

Navíc sami vidíte, jak jaro v člověku rozněcuje krev a rodí touhy. Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu, a Boží Duch proti nim (Galatským 5:17). A když jedno vítězí, druhé utrpí porážku. Dávejme si tedy pozor, aby naše duše nebyla zotročena tělem, ale aby nad ním zvítězila. Běžec není považován za vítěze, pokud uběhne jednu nebo dvě etapy, ale celou trať. A nestačí nám usilovat pouze v postní době, protože pokud neprožijeme celý život asketicky a nevyhneme se nástrahám ďábla, nezískáme korunu vítězství.

Proto, bratři moji, pokračujme v našem dobrém skutku, prolévejme více potu, získávejme ctnosti, zkroťme své tělo ještě více, zotročme ho, uveďme vášně na útěk, vždy nosme v těle znamení smrti Pána Ježíše (2. Korintským 4:10).

A ať se vzpomínky na Paschu nezastaví jen proto, že svátek již minul, ale mějme stále před sebou spasitelné utrpení našeho Pána, jeho ukřižování, pohřeb, zmrtvýchvstání, abychom se neustálým pamatováním na ně osvobodili z vášní.

Celý náš život je s nadějí ulpěn na věčné Pasše, protože nynější Pascha, ač velká a důležitá, je, jak říkají svatí otcové, pouze obrazem té věčné Paschy. Nynější se slaví jeden den a mine, ale ta je věčná.

Ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo (Zjevení 21:4).

Tam je věčná radost, veselí a jásání, tam je hlas oslavujících, tvář vítězných a zření věčného světla. Tam je požehnaná hostina Kristova s hojností věčných blaženství.

Majíce toto vše na paměti, svatí odvážně snášeli veškeré utrpení, považujíce nouzi za štěstí, těžkosti za útěchu, utrpení za potěšení, asketické činy za požitek, smrt za život.

A my, toužíce po oné věčné Pasše, prosím vás, bratři, budeme dobromyslně a odvážně snášet současnost, a náš Dobrodinec a Vládce Bůh, budeme-li se pro něho věrně namáhat až do konce, učiní nás hodnými užit si tu věčnou a nebeskou Paschu milostí a lidumilností Pána našeho Ježíše Krista, ukřižovaného, pohřbeného a vzkříšeného, jehož je moc a sláva s Otcem a Duchem Svatým, nyní i vždycky a na věky věků.

Amen.