Proč Bůh bdí jako mandloň?
V první kapitole knihy proroka Jeremiáše jsou dva verše, jejichž význam je docela mlhavý:
Stalo se ke mně slovo Hospodinovo: „Co vidíš, Jeremiáši?“ Odpověděl jsem: „Vidím mandloňový prut.“ Hospodin mi řekl: „Viděl jsi dobře. Bdím nad svým slovem, aby se uskutečnilo.“ (Jeremiáš 1:11–12)
Jaká je souvislost mezi mandloňovým prutem a bdícím Bohem? Proč Jeremiáš říká, že vidí mandloň, a Bůh odpovídá: „Přesně tak, a já bdím nad svým slovem“?
Když budeme číst tento úryvek z prorocké knihy v jakémkoliv jazyce kromě hebrejštiny, význam tohoto krátkého dialogu pro nás zůstane skryt. Pojďme se podívat na originální text.
Hebrejsky se mandloni říká šāqēd (שׁקר) a sloveso použité v Hospodinově odpovědi, které je do češtiny přeloženo jako bdít, se píše pomocí stejných písmen a čte se jako šāqad.
Bdící strom
Mandloň je ve Svaté zemi nazývána bdícím stromem proto, že kvete dříve než všechny ostatní. V Palestině období jejího kvetení připadá na konec ledna či začátek února. Zatímco jiné stromy ještě spí, mandloň bdí, očekávajíc příchod jara. Verše z knihy proroka Jeremiáše se totiž zakládají na slovní hříčce, která je patrná pouze v hebrejštině a úplně se ztrácí v jiných jazycích: prorok vidí mandloň, která svým názvem naznačuje, že Bůh bdí, aby se jeho slovo uskutečnilo co nejdříve (srov. žalm 121:4: Nedříme a nespí ten, jenž chrání Izraele).
Mandloň je symbolem židovského svátku Tu bi-švat, který se slaví v patnáctý den měsíce ševatu a bývá označován jako „Nový rok stromů“. Tu bi-švat obvykle připadá na konec ledna nebo začátek února, kdy v Izraeli začínají kvést mandlovníky a symbolizuje začátek nového vegetačního cyklu.
Mandle ve Středomoří
Stejně jako mnoho dalších druhů kulturních rostlin pochází mandloň z východního Středomoří. Mandle se z Palestiny vyvážely do tehdy mocného, bohatého a zemědělsky vyspělého Egypta, kvůli klimatu je Egypťané nemohli pěstovat sami. Archeologové našli stopy mandlí v Tutanchamonově hrobce. Svědectví o takovém „importu“ lze najít ve Starém zákoně. Když Jákob posílá své syny do Egypta, aby tam v období hladu nakoupili chleba, říká jim, jaké dary pro faraona by měli vzít s sebou: „Vezměte si do nádob něco opěvovaných vzácností země a doneste je dolů tomu muži jako dar: trochu mastixu a trochu medu, ladanum a masti, pistácie a mandle“ (Genesis 43:11).
Mandle se používaly nejen k jídlu, ale i k výrobě oleje, kosmetiky a parfémů a v lékařství.
Slovo šāqēd se v Bibli vyskytuje několikrát, ale ve smyslu mandloně jako stromu dvakrát. Kromě knihy proroka Jeremiáše ho používá Kazatel: A člověk se bude bát výšek a úrazů na cestě; a rozkvete mandloň a těžce se povleče kobylka a kapara ztratí účinnost. Člověk se vydá do svého věčného domu a ulicí budou obcházet ti, kdo naříkají nad mrtvými (Kazatel 12:5). Ale zde bílé květy mandloně symbolizují stáří.
V knize Numeri se popisuje, jak rozkvetla hůl Mojžíšova bratra: Áronova hůl za dům Léviho vypučela, vyrazilo poupě, rozkvetl květ a dozrály mandle (Numeri 17:23). Poupata mandlovníku zdobila i chrámovou menóru.
Spěchající mandloň
Podle sv. Efrema Syrského „je mandloňový prut obrazem soudu, jenž připravuje Boží pravda, neboť jako větev mandloně brzy rozkvétá, tak i lid brzy postihnou předpověděná neštěstí, zajetí a přesídlení“.
Lze se domnívat, že Bůh ukázal Jeremiášovi mandloňový prut, aby prorok pospíchal sdělit lidu Hospodinovo proroctví, stejně jako spěchá mandlovník.
Mandloň má ještě jednu zajímavou vlastnost. Kvete jako první mezi listnatými stromy, ale její plody dozrávají až po 6–7 měsících. Tuto vlastnost popsal již v 5. století př. n. l. asyrský mudrc Ahikar v knize mudrosloví psané v aramejštině. Ahikar byl znám řeckým i židovským učencům. O mandloni mudrc píše: „Můj synu, nespěchej jako mandloň, jež jako první tvoří poupata, ale její plody budeš jíst jako poslední. Chovej se moudře jako moruše. Kvete pozdě, ale plodí mezi prvními.“
Každopádně teď, poté, co jsme si pozorně přečetli text a podívali se na význam hebrejských slov, má pasáž z knihy proroka Jeremiáše docela jasný smysl. Když se nám zdá, že na tomto světě je všechno stálé a nic nenaznačuje změnu, musíme mít na paměti, že všechno, co Bůh určil, se naplní. A měli bychom proto být bdělí jako mandloň, která ani v zimě nespí a těší se na jaro.
Redakce
