Kdo jsou Pelištejci?
V roce 2011 při vykopávkách na místě starověkého města Gat nedaleko moderní Gazy izraelští archeologové objevili ruiny chrámu a v něm neobvykle zachovalý oltář postavený kolem 9. století před naším letopočtem. Oltář byl ve tvaru metr vysokého kamenného obdélníku s rohy vyčnívajícími po stranách. Z Bible víme, že takové rohy umístěné ze čtyř stran byly důležitým prvkem oltáře starých Izraelců. Ale gatský nález neměl čtyři, ale dva rohy. Vědci museli vysvětlit, odkud pochází tak neobvyklá konstrukce.
V knize Exodus je oltář velice detailně popsán. Ústy Mojžíše Hospodin praví: Zhotovíš oltář z akáciového dřeva pět loket dlouhý a pět loket široký. Oltář bude čtyřhranný, vysoký tři lokte. Jeho čtyři úhly opatříš rohy… (27:1)
Výčnělky ve tvaru rohů byly pravděpodobně symbolem síly. Při bohoslužbě je kropili krví obětních zvířat. Podle prastarého zvyku se pachatel mohl ukrýt před svými pronásledovateli v chrámu a uniknout trestu, pokud se mu podařilo dotknout posvátných rohů oltáře. Tento čin vyjadřoval jeho touhu odevzdat se zcela do Božího milosrdenství.
Ale jak lze vysvětlit fakt, že oltář ve starověkém městě Gat neodpovídá biblickému popisu? Archeologové věří, že to není náhoda. Podobný oltář existuje na ostrově Kréta a je spojen s Minotaurem – bestií s lidským tělem a býčí hlavou, kterému mimo jiné byli obětováni i lidé. Gatský chrám tak pravděpodobně nepatřil Židům, ale jejich zarytým nepřátelům Pelištejcům, kteří přinesli své náboženství a obyčeje do Svaté země. V knize proroka Jeremiáše se píše, že Pelištejci přišli z ostrova Kaftóru (47:4). Mnozí vědci souhlasí, že se takto nazýval ostrov Kréta.
Jsou často zmiňováni v Bibli jako bič Boží pro židovský národ. Vpadli do zaslíbené země, ukořistili archu úmluvy – hlavní svatyni Židů. Proti nim bojoval starozákonní hrdina Samson, který byl zajat Pelištejci, oslepen, spoután a uvržen do vězení. Jednoho dne uspořádali Pelištejci svátek v chrámu zasvěceném jejich bohu Dágonovi a přivedli Samsona, aby je zabavoval. Samson se opřel o sloupy, na nichž spočívala budova, napnul sílu, a dům se zřítil na pelištejská knížata. Hrdina Samson svou vlastní smrtí zabil více nepřátel než za celý svůj život.
Můžeme předpokládat, že chrám zbouraný Samsonem byl podobný chrámu nalezenému archeology ve městě Gat. Tak současné archeologické nálezy nejen přispívají ke studiu dějin Pelištejců, ale i potvrzují skutečnost biblických událostí.
Původ Pelištejců je poněkud záhadný. Dnes se většina badatelů domnívá, že byli součástí velkého stěhování národů ve 13. století př. n. l., jedním z takzvaných mořských národů. Původně šli do Egypta, ale faraónova vojska je zastavila. Proto dobyli Gazu a začali obdělávat pole a stavět města. Pelištejci mezi prvními vynalezli techniku těžby železné rudy a začali vyrábět železné zbraně.
Slovo pelištim se z hebrejštiny překládá jako „ti, kteří vpadli“. Takto Židé jmenovali své bojovné sousedy. Území obývané Pelištejci se nazývalo Filistea. Možná právě odtud pochází název Palestina.
Pelištim se poprvé objevuje v egyptských písemných zdrojích jako název jednoho z mořských národů, které vpadly do Egypta v 8. roce vlády faraona Ramesse III. (kolem roku 1190 př. n. l.). Zmínky o „zemi Pelištejců“ a „obyvatelích Pelišteje“ v knihách Genesis (21:32) a Exodus (13:17, 15:14; 23:31) jsou anachronismem. V asyrských zdrojích se název vyskytuje v různých podobách – pilišti, palaštu, palastu, palašataja.
Egypťanům se podařilo tento útok odrazit, ale Pelištejci dobyli čtyři Kanaánská města – Aškelon, Ašdod, Gazu a Gat. Páté pelištejské město Ekrón bylo podle všeho založeno jimi. Řekové, kteří znali spíše středozemní pobřeží Izraele než jeho vnitrozemí, rozšířili název Filistea (v řecké výslovnosti té doby – Palaistina) na celou zemi, a po vzpouře Bar Kochby v letech 132–135 byla římská provincie Judea přejmenována na Palestinu.
Podle Bible, jak již bylo zmíněno, Pelištejci pocházeli z Kréty. Kromě proroka Jeremiáše se o tom zmiňuje prorok Amos: „Nevyvedl jsem Izraele z egyptské země a Pelištejce z Kaftóru a Arama z Kíru?“ (9:7). Potvrzuje to i název jedné části pelištejského pobřeží – krétský Negeb: „Vpadli jsme do Negebu osídleného Keretejci“ (1. Samuelova 30:14).
Pelištejci se účastnili druhé vlny vpádů „mořských národů“, které podle egyptských zdrojů zpustošily země Chetitů a Malou Asii, syrské pobřeží a Kypr a ohrožovaly Egypt. Vykopávky v Ugaritu umožňují dojít k závěru, že toto město bylo zničeno na konci doby bronzové (kolem roku 1200 př. n. l.). Na stěnách chrámu Ramesse III. jsou Pelištejci vyobrazeni v oděvu egejského typu a přilbách zdobených peřím; podobné obrazy z pozdní doby bronzové byly nalezeny na Kypru.
Od počátku 12. století až do konce 11. století př. n. l. se ve Filistei a přilehlých oblastech vyskytovala charakteristická pelištejská keramika, která je velice podobná mykénské keramice nalezené na Kypru. Často ji nalézají na celém území starověkého Kanaánu (například v Megiddu a v údolí Jordánu).
Podle Bible se kovářství soustředilo v rukou Pelištejců: „V celé izraelské zemi nebylo možno najít kováře. Pelištejci totiž říkali: „Jen ať Hebrejové nevyrábějí meče ani kopí.“ Když si kdokoli z Izraele chtěl dát naostřit rádlo, motyku, širočinu či radlici, musel sestoupit k Pelištejcům“ (1. Samuelova 13:19–20). Archeologové odkryli zbytky tavicích pecí v Ašdodu a dalších starověkých městech.
V Ašdodu také byly nalezeny pečeti s kyprominojským slabičným písmem z 12.–11. století. př. n. l. Od 9. století př. n. l. Pelištejci používali variantu fénicko-hebrejské abecedy. Jejich původní jazyk není znám. Krátce po svém příchodu do Svaté země tento národ přijal kanaánský dialekt, který později nahradila aramejština. Vzhledem k tomu, že se nedochovala žádná epigrafická svědectví v jazyce Pelištejců, je pro badatele obtížné vytvořit si konkrétní obraz pelištejské kultury a civilizace. Přestože kultovní předměty nalezené v Ašdodu připomínají egejské, všichni známí pelištejští bohové měli semitská jména. V Gaze a Ašdodu byly chrámy zasvěcené Dágonovi (Soudců 16:23; 1. Samuelova 5:1-7), v Aškelonu bohyni Aštartě, v Ekrónu Baal-zebúbovi (2. Královská 1:1–16).
Archeologové z Harvardské univerzity našli u bran Aškelonu hrobku s ostatky více než dvou set Pelištejců. Hřbitov podle radiokarbonového datování vznikl v 11. století př. n. l. Vědci úspěšně extrahovali genetický materiál z kostí. Ukázalo se, že obyvatelé Aškelonu se geneticky velmi lišili od ostatních obyvatel Levanty rané doby železné. Z genetického hlediska měli blíže ke starověkým Řekům a jiným evropským národům než ke starověkým Izraelcům a Féničanům. Jejich domovinou byl s největší pravděpodobností jih Evropy.
Ještě zajímavější je, že všechny „evropské“ stopy nalezené v pelištejském genomu zmizely z jejich genofondu během pouhých dvou století. Přistěhovalci z Evropy se podle vědců doslova „rozpustili“ mezi obyvateli Blízkého východu a nezanechali žádnou stopu v genech současných národů Levanty. V letopisech té doby zůstali obyvatelé Aškelonu pro své sousedy Pelištejci, ale geneticky se od nich přestali lišit. Lze to vysvětlit běžnou praxí smíšených manželství.
Redakce
