Pokušení

Pokušení je lákadlo, podnět porušit to či ono Boží přikázání. Například jsi udělal něco špatného a napadla tě myšlenka svést to na jiného člověka. Pokušení je vždy volbou. Pokud svedeme svou vinu na jiné, staneme se lháři a porušíme Boží přikázání. Ale pokud se přiznáme, budeme potrestáni. Tak vyjde najevo, co je pro nás důležitější – Bůh, nebo strach trestu. Anebo nás někdo přemlouvá pustit se do nějaké špatné činnosti, a když to odmítneme, budou se nám vysmívat. Zase jsme před volbou – Bůh, nebo mínění lidí.

Nad každým pokušením lze zvítězit či prohrát. Pokud ses nepodrobil hříchu a zachoval věrnost Bohu, zvítězil jsi. Ale pokud jsi zhřešil, prohrál jsi. Ale po první porážce se dá vyhrát zpět. Pokud si člověk uvědomí, že zhřešil, začne činit pokání a zápasit s hříchem. Důležité je také to, že díky těmto uvědoměním své hříšnosti se člověk dozví, jaké má ve svém srdci vášně, začne proti nim bojovat a uzdravovat svou duši.   

Ale když člověk nejenom, že upadl do hříchu, ale ani nečiní pokání, nebo se dokonce snaží ospravedlnit svůj hřích, znamená to, že definitivně prohrál.

Pokušení je zkouškou víry. Mnozí říkají, že věří v Boha, ale ve skutečnosti nekonají skutky, které by svědčily o jejich víře. O takových lidech je napsáno v Písmu svatém: „Lid tento ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne.“ A právě pokušení odkrývají, co člověk má ve svém srdci. Kdo skutečně věří v Boha, plní jeho přikázání a nepodléhá pokušením. Ale ten, kdo hřeší, ukazuje, že jeho víra není dokonalá.

K pokušením patří různá neštěstí, která se čas od času stávají v našem životě. Často nám za takových neblahých okolností ďábel našeptává, že se musíme urazit, přestat důvěřovat Bohu a jiným lidem a neustále si stěžovat. Pokušitel se nás snaží přesvědčit, že Bůh nás přestal milovat a nedává nám to, co jsme si zasloužili. Pokud tomu podlehneme, naše neštěstí nás neopustí, situace se nezlepší, ale my sami se staneme zlími a prohrajeme tuto bitvu dobra se zlem. Příčinou našich neštěstí jsme my sami. Kdybychom nehřešili, neupadli bychom do tak ubohého stavu.

Bůh působí jako lékař. Neštěstí jsou hořkými léky proti nemocem naší duše. Pro uzdravení od tělesných nemocí někdy musíme podstoupit bolestnou operaci. Stejně tak nám Bůh posílá neštěstí, aby tím vyříznul z našeho srdce stopy hříchu, pýchu a další vášně.

Ale pamatuj, že Bůh nikdy neposílá tak velká pokušení, která člověk nedokáže překonat. Hospodin přesně ví, co můžeš vydržet. Po překonání pokušení vždy přichází duchovní radost.  

Jak působí hřích?

Hřích je porušení Bohem stanoveného duchovního zákona, porušení jeho vůle. Zhřešit lze skutkem, slovem, myšlenkou, touhou a úmyslem. Hříchy jsou malé a velké. Někteří lidé si myslí, že stačí nepáchat velké závažné hříchy a že malé hříchy se vůbec nepočítají. Ale je to obrovský omyl.   

Jednou za svatým Antonínem Muromským přišly dvě ženy. Jedna se trápila tím, že spáchala velký hřích. Druhá se ale chlubila, že neudělala nic závažného, jenom malé bezvýznamné hříchy. Starec nařídil první ženě, aby mu přinesla jeden velký kámen, a druhé, aby přinesla hodně malých kamínků. Když to ženy splnily, rozkázal, aby vrátily všechny kameny na svá místa. První žena snadno našla místo, kde ležel její kámen. Ale druhá marně hledala dřívější místa svých malých kamínků a vrátila se ke starci s plnými kapsami kamenů. Svatý Antonín vysvětlil ženě, že kameny symbolizují její početné hříchy, které ona sama považovala za bezvýznamné a nikdy o nich nemluvila u zpovědi. Tyto hříchy zatěžovaly její duši. První žena, která pamatovala na svůj velký hřích, se ho snadno zbavila skrze pokání a zpověď a očistila svou duši. 

Každý hřích zanechává tmavou stopu v lidské duši. Když člověk opakuje hřích opět a opět, hřích se stává zvykem a v duši se rozvíjí hříšná vášeň. Tato vášeň začíná panovat nad člověkem a nutí ho hřešit, i když to sám člověk nechce dělat.

Vášeň je kořenem plevelu. Dokud ho nevytrhneme, bude vyrůstat znovu. Mnozí z nás se zpovídají ze svých hříchů u zpovědi, ale pak konají tyto zlé skutky znovu. Stává se to tak proto, že vášeň žije v srdci člověka. Vytrhávat kořeny hříchů nás naučil Pán Ježíš Kristus, jenž nám odkryl, že boj proti hříchu je třeba začínat očištěním srdce od vášní.   

Těchto vášní je sedm: pýcha, chamtivost, smilstvo, marnivost, poživačnost, hněv a sklíčenost. Vášně lze přemoct ctnostmi: pokorou, milosrdenstvím, cudností, láskou, zdrženlivostí, trpělivostí a vytrvalostí.

Je třeba pamatovat, že dobré skutky konáme ne pro pochvalu, ale pro lásku k Bohu a k lidem. Bůh je naším stvořitelem, proto mu musíme neustále vzdávat chválu, děkovat a plnit jeho přikázaní. Lidé jsou Božím stvořením. My všichni pocházíme od jednoho člověka – Adama, tzn. jsme všichni bratři a sestry.

Zpracoval jer. Vasyl Čerepko