Kdo jsou svatí?

Skončil školní rok. Jonášek se vrátil ze školy veselý. Měl dobré vysvědčení, a proto pospíchal domů ukázat rodičům své zásluhy. Po cestě uviděl otevřený kostel a šel se do něj podívat. Vstoupil a sednul si do lavice. Podíval se po stranách a nahoru a všude spatřil množství barevných obrazů. Věděl, že se jim říká fresky.

Jonášek začal přemýšlet o tom, kdo jsou všichni ti lidé zobrazení na zdech a stropu. Poznával jenom Krista a Bohorodici, ale kdo byli ostatní, netušil. Věděl, že to měli být lidé, kteří tak či jinak působili v církvi a byli církví prohlášeni za svaté. Ale kdo svatý vlastně je? Jak se obyčejný člověk stane svatým? K čemu jsou svatí v církvi?

Tyto otázky mu nedávaly pokoj a rozhodl se zeptat strejdy. Jonášek se i tak chtěl strejdovi pochlubit svým vysvědčením a byl rád, že našel dobrý důvod ho navštívit. Hned se sebral a běžel do knihovny, kde strýček pracoval.

„Ahoj, strejdo!“ pozdravil Jonáš, když vcházel do malé strýčkovy pracovny. „Chceš se na něco podívat?“ zeptal se chlapeček a podal strýčkovi vysvědčení. Věděl, že dostane odměnu. Strýček byl velký milovník knih a synovci za veškeré úspěchy obvykle daroval nějakou zajímavou knížku a k tomu ještě sladkosti. Jonáš velkým milovníkem knih nebyl, sladkosti ho zajímaly mnohem víc, ale každý dárek přináší dobrý pocit stejně jako možnost pochlubit se. Ale strýček tušil, že Jonáš má na srdci něco jiného, a řekl: „Chtěl ses na něco zeptat, že jo?“

„Ano! Odkud to víš?“ překvapeně potvrdil Jonáš. „Teď jsem po cestě domů zašel do kostela a viděl jsem spoustu různých obrazů na jeho zdech. Pochopil jsem, že jsou to svatí lidé, a chtěl jsem se zeptat, jak se vlastně obyčejný člověk stane svatým? Ty, strejdo, jsi taky svatý?“

Strýček chvíli mlčel a přemýšlel a poté začal vyprávět.

„Svatost, Jonášku, v plném svém rozsahu patří jenom absolutnímu dobru, jimž je jedině Bůh. My tím, že jsme jeho děti stvořené podle jeho podoby, máme v sobě odlesk dobra. Ale hříchem tu podobu Boží v sobě natolik zašpiníme, že skoro není vidět. Úkol člověka spočívá v tom, aby, nakolik to jde, tu špínu hříchu odstranil, a tím by se ukázala přirozená krása člověka, jeho skutečná přirozenost stvořená Bohem. Právě taková práce odstranění špíny-hříchu přivádí člověka k tomu, čemu říkáme svatost. Člověk se stává svatým tím, že napodobuje svého Stvořitele, jenž je absolutně svatý.

Všichni lidé jsou povolání k svatosti. Svatost neznamená bezhříšnost. Člověk je nemocen hříchem, ale když se rozhodne a snaží se s hříchem bojovat, Bůh mu v tom pomáhá. Bůh člověka může nasměrovat k svatosti svými přikázáními. Pokud je člověk bude plnit, přivedou ho k Bohu. On člověku neustále pomáhá prostřednictvím své milosti, která nám dává sílu bojovat proti hříchu. Bez této pomoci odolat hříchu a pokušením nemůžeme. Ale existuje i druhá strana této situace. Pokud člověk nebude chtít Boží pomoc přijmout, Bůh s tím nic nenadělá, nebude mu nic vnucovat. Právě v tom spočívá spolupráce Boha a člověka v spasení člověka. Očištěním se od hříchů se člověk přibližuje k Bohu a získává od něj různé dary. Pomocí těchto darů napodobuje samého Boha. Proto svatí lidé často konali skutky, které my nazýváme pojmem zázrak. Skrze své světce Bůh činí zázraky pro dobro lidí. Bůh se nechlubí před lidmi, že umí něco nadpřirozeného, ale prostě to dělá z lásky k svému stvoření.

Svatí lidé jsou zvláštní z pohledu tohoto světa, ale pro Boží svět je to norma. Dobro je věčné, jako je věčný Bůh. Takže, Jonášku, každý z nás je vyvolen být svatým, podobným Bohu. Na nás ale záleží, chceme-li být podobnými svému Stvořiteli.

Svatých je hodně, nevíme, kolik přesně. Všechny zná jenom Bůh. Ale nám některé z nich ukázal a my jsme je dali do takového seznamu a denně někoho z nich uctíváme. Máme jejich obrazy v chrámech nebo doma. Obracíme se na ně s prosbou o modlitby k Bohu. Oni jsou naši patroni, ochránci. Ty sám víš, Jonášku, jak je dobré mít někoho, kdo se za tebe bude přimlouvat, když něco provedeš. Oni nám často pomáhají zázračným způsobem. V dějinách církve je hodně takových příkladů. Jsou to naši hrdinové“, ukončil povídání strýček.

„Strejdo, a kdo je můj patron?“ zeptal se Jonáš.

„Tvůj patron je ten, kdo strávil tři noci a tři dny v útrobách velryby. Máš za úkol zjistit, kdo to byl!“ zasmál se strýček.

Jonáš šel domů a přemýšlel, jak zjistí, kdo strávil tři dni a tři noci v útrobách velryby. A stále víc ho zajímalo, jak někdo může být pohlcen rybou a zůstat naživu. Věděl ovšem, že to musí hledat v jedné z knih darovaných strejdou.

Prot. Mgr. Vasil Čerepko