Slovo na Květnou neděli svatého Epifania Kyperského
On, kterého andělé neustále opěvují a oslavují, na zemi jako člověk klečí před Otcem a modlí se, a na nebi sám přijímá modlitby a kleknutí celého stvoření, viditelného i neviditelného. Na zemi jako člověk hladoví (Matouš 4:2, 21:18), a zároveň sám je Chléb nebeský, který sestoupil z nebe (Jan 6:41, 51). Podle prozřetelnosti žízní (Jan 19:28) a podle Božství je sám zdrojem života. Na zemi je unaven (Jan 4:6) podle přijatého (lidství), ale sám je odpočinutím pro ty, kdo se namáhají a jsou obtíženi břemeny (Matouš 11:28).
Právě on dnes dobrovolně podstoupí smrt, aby svou smrtí rozdrtil toho, kdo má smrt ve své moci, a aby těm, kdo jsou oklamáni nadějí na nesmrtelnost a usmrceni, udělil nesmrtelnost. Ač tedy Kristus Pán, Bůh (jsoucí) na Sionu, nechodí s žezly a trubkami, ale s úplnou chudobou, nechodí s meči, zbraněmi a kopími, ale s krajní pokorou, nechodí se zbrojnoši, s pozlacenými štíty, přilbou a brněním, ale s krajní mírností, bezmeznou laskavostí a nezměrnou skromností, říká se však: „po celém městě nastal rozruch; ptali se: „Kdo to je?“ Zástupy odpovídaly: „To je ten Kristus, Syn Davidův“ (Matouš 21:10-11). Vstupuje do chrámu a jako pravý Bůh chrámu, světější než samotná svatyně, vyhání z něj nehodné, nezákonné a zlé kněze; a mladíci stojící v chrámu Božím, velkolepě volají k Bohu chrámu, Kristu Ježíši: „Hosanna, hosanna Synu Davidovu“ (Matouš 21:15), jenž dává „na nebi pokoj a slávu na výsostech“ (Lukáš 19:38)!
Blahoslavená jsou očekávání církví! Blahoslavené jsou naděje křesťanů! Lidé, kteří uvěřili v Stvořitele světa (Izajáš 9:5) a byli obohaceni pokojem, se stali spoluúčastníky andělů. Kristus sjednotil pozemské a nebeské, spojil smrtelné s beztělesným. Radujte se v Kristu! Znovu opakuji, radujte se: „Rozjásej se, siónská dcero“ (Zachariáš 9:9), Nový Jeruzaléme, církvi Boží! Ponoř se hlouběji do svátosti svého svátku! Povznes se nad viditelné, abys pochopila duchovně to, co se děje smyslově.
Proč Ježíš, který vždy chodil pěšky, teď a jen teď sám nasedl na zvíře? Aby nás přivedl k rozumu ohledně svého vstoupení na kříž. Co je to za vesnice naproti? Bezpochyby je to opačný a světu odporný způsob myšlení, který přijal člověk usazený mimo ráj (Genesis 3:24), k němuž Kristus poslal dva učedníky, tedy své dva zákony – Starý a Nový.
Kdo je ta oslice? Bezpochyby je to stará a cizoložná synagoga zatížená všedními břemeny, na níž Kristus nějakou dobu seděl. Kdo je oslátko? To jsem já, mladý a nezaježděný pohanský národ, „na němž dosud nikdo z lidí neseděl“ (Marek 11:2), ani zákon, ani strach, ani anděl, ani prorok, ani Mojžíš, ani Písmo, pouze sám Bůh Slovo, který s námi němými ulehl do jesliček v Betlémě, aby nás vysvobodil z naší němoty a pak z nás učinil teology. Co je to za odvázání oslátka? Bezesporu je to osvobození (nás) od modloslužby a odpoutání od krvavých modlářských obětí, které předznamenal dotyk krvácející ženy. Kdo jsou ti, kteří reptají při odvázání oslátka a říkají: „Proč je odvazujete“ (Lukáš 19:31)? Jsou to židé a démoni.
Co je to za prostírání plášťů? Je to odložení starého člověka a zároveň nehorázná nahota a prázdnota synagogy. Kdo jsou volající mladíci? Bezpochyby jsou to děti věrného lidu Kristovy církve. Kdo jsou jejich matky? Jsou to křtitelnice oživující věřící. Co to jsou za prsa matek? Dva zákony, naši učitelé, které nás kojí mlékem duchovním a nebeským. Co je sestup Krista z Olivetské hory? Bezpochyby to není nic jiného než sestoupení Božího Slova z nebe k nám. Kdo jsou olivové ratolesti? Jsou to duše milosrdných. Jaká je to cesta? Je to cesta pořádně vystlaná skutky ctností, odložením starého člověka. Co jsou palmové ratolesti? Jsou to čistá srdce spravedlivých, kvetoucí jako datlovníky a rozrůstající se jako libanonské cedry zasazené v domě Hospodinově (Žalm 92:13-14), bezpochyby vítězící nad mučitelem a peklem, z jehož tyranie se vysvobozují mocí vítěze Krista. Kdo kráčí vpředu? Spravedliví proroci. Kdo jde vzadu? Apoštolové a my, ti z pohanů, kteří jsme spolu s nimi uvěřili. Co je to za město? Nebeský Jeruzalém. Který je to chrám? Království nebeské, z nějž Kristus vyhnal židy jako nehodné.
Takto rozuměj okolnostem tohoto svátku. Takto dodržuj svátost Hospodinovu i to, co souvisí se svátkem… Jásejme s anděly, tleskejme s lidem, skákejme s oslátkem, žasněme s matkami, kažme s apoštoly a, potkávajíce Krista, jenž vstupuje do Jeruzaléma, chvalme, žehnejme a volejme: Hosanna! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově, aby soudil svůj svět! Sláva jemu s Otcem a Duchem Svatým na věky věků, amen!
Zdroj: S. Patr. nostr. Epiph. Constant. S. Salam. in Cypro Episc. Operr. Tom, II pag. 301–303, ed. Colon. 1682.
