Nezkouší Bůh nad lidské síly?

Už jsem přestal počítat, kolikrát mě během mého dlouhého křesťanského života lidé ujišťovali, že Bůh nezkouší lidi nad jejich síly. Mysleli tím pravděpodobně to, že Bůh zná meze mé emocionální odolnosti a schopnosti duše, což znamená, že mě nepotká žádné neštěstí, které by se pro mě mohlo stát nesnesitelným psychologickým břemenem. Někdy k tomu dodávají biblický verš, který, jak se jim zdá, podporuje jejich názor: Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát (1. Korintským 10:13).

Musím vám ale na základě mé zkušenosti s křesťanským životem sdělit, že optimistické klišé „Bůh nezkouší nad lidské síly“ je nesmysl.

Mohl bych uvést příběhy lidí, jež postihly těžké zkoušky a neštěstí, které rozhodně byly nad jejich síly, ale to není nutné. S velkou pravděpodobností podobné příběhy můžete uvést z vlastní zkušenosti. Přesvědčení některých protestantů o tom, že když slouží Bohu, Bůh nedovolí, aby byli poraženi, ve mně vyvolává jedinou reakci: „To je lež“.

Tato lež navíc může být nebezpečná, protože pokud neštěstí nad námi vítězí a my se s nimi nedokážeme vyrovnat, budeme mít pokušení vyčítat to Bohu a tvrdit, že neplní své sliby. Je snadné přijmout takovou podobu křesťanství, která není ničím jiným než domnělou pojistkou proti budoucím neštěstím, a věřit, že Boží plán pro nás je takový, že budeme vždy zdraví, šťastní, finančně zabezpečení, vyrovnaní a klidní. Chce se nám žít v centru hurikánu, který zuří po celém světě a zasahuje všechny kromě křesťanů. Ale jakmile se takový naivní člověk z Boží prozřetelnosti setká s realitou v tomto světě, kde bouře a těžká zklamání jsou nevyhnutelné, pod jejich náporem se jeho víra rozptýlí. Takové lidi někdo přesvědčil, že Bůh slíbil – slíbil! – že jim nehrozí utrpení. Znamená to, že Bůh lhal?

Ale víte co? Já si takový slib v Písmu nepamatuji. Slova apoštola Pavla nebyla příslibem pro každou příležitost, že ničivá neštěstí nám nikdy nebudou hrozit, nýbrž (pokud si všimneme kontextu) konkrétním slibem, že Bůh pomůže odolat pokušení modlářství v korintské kultuře. Apoštol Pavel o tom podrobně hovoří dále v též kapitole: například, že je třeba odmítnout pozvání, pokud hostitel zmínil, že nabízené jídlo je obětováno modlám. Apoštol Pavel nikdy nikomu neřekl, že Bůh nedovolí, aby nás postihlo neštěstí, které by přesahovalo míru naší odolnosti.

Právě proto svatý Pavel odkryl Korintským, že po příjezdu do Malé Asie podstoupil nesnesitelné pokušení. Psal jim: Chtěli bychom, bratří, abyste věděli o soužení, které nás potkalo v Asii. Dolehlo na nás nadmíru těžce, nad naši sílu, až jsme se dokonce vzdali naděje, že to přežijeme; už jsme se sami smířili s rozsudkem smrti – to proto, abychom nespoléhali na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé (2. Korintským 1:8–9).

Pavel zjevně cítil, že Bůh ho a jeho společníky zkoušel víc, než mohli unést. Ale důvod je jasný: „aby nespoléhali na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé“. To znamená, že neštěstí podnítilo Pavla a jeho druhy, aby se povznesli nad své lidské možnosti a nalezli novou sílu v Bohu. Místo nedotknutelnosti jim dal příležitost. Bůh je neuchránil před neštěstím, před porážkou jako slabochy. Místo toho je umístil do situace, v níž mohli překonat sami sebe a stát se hrdiny, čerpajíce sílu u Boha. Dále v témže 2. listu Korintským Pavel vypráví o trápení, které zažil. Popisuje ho jako „osten do těla“, bolestivý a vyčerpávající. Natolik apoštola vysílilo, že kvůli tomu třikrát volal k Pánu, aby ho toho ostnu zbavil. Ale co to mohlo být? Dá se předpokládat, že to bylo pronásledování, které Pavel zažil na svých cestách, vždyť sám ve stejné kapitole popisuje „slabost, urážky, útrapy, pronásledování a úzkosti pro Krista“ (2. Korintským 12:10). Pavel si možná myslel, že bez podobných překážek mohl dosáhnout většího úspěchu v šíření evangelia a přivést ke Kristu víc lidí.

Ale co mu Hospodin odpověděl na jeho naléhavé modlitby? „Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla“ (2. Korintským 12:9).

To znamená, že když se Pavel cítil slabý a zlomený, když dosáhl hranic svých sil, právě v ten okamžik se obrátil na Boha, aby našel novou sílu mimo sebe, v Kristu. Tuto zkušenost shrnul takto: A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova (2. Korintským 12:9).

Z toho vyplývá, že Bůh nás ne vždy chrání před neštěstím, které je společným údělem celého lidstva. Zažil to i Bohem vyvolený apoštol Pavel. Někdy Hospodin dopouští, aby nás postihlo neštěstí, ať už je to smrtelná nemoc, chudoba, zármutek způsobený našimi blízkými, nebo dokonce smrt těch, koho milujeme. To vše nás může opravdu zlomit a bude se nám zdát, že tato zátěž je nad naše síly, můžeme dokonce ztratit naději na přežití a smířit se s rozsudkem smrti.

Ale právě v tu chvíli si možná vzpomeneme na apoštola Pavla a překonáme sami sebe, povzneseme se nad svým utrpením, svým životem, svou smrtí – do nesmrtelné radosti, která nastane v Božím království, v budoucím věku. V Pánu budeme čerpat svou sílu, dostaneme moc, abychom vytrvali a pokračovali v cestě, udělali ještě jeden krok kupředu. Sami o sobě jsme slabí, poražení a neseme v sobě rozsudek smrti. Ale můžeme být silní v Pánu, důvěřovat tomu, kdo nás i z mrtvých vzkřísí.

Prot. Lawrence Farley

Zdroj: https://nootherfoundation.ca/god-will-never-give-you-more-than-you-can-handle